V Třebíči jsou další vyškolení zdravotníci

Čtyřdenní kurz první pomoci byl zaměřený nejenom na teorii, ale především na praxi. Účastníci si tak vyzkoušeli záchranu tonoucího, různé druhy transportu zraněných a také ukládání zraněných do poloh, ve kterých se cítí nejlépe a nechybělo také obvazování. „Naučil jsem se obvázat zranění ucha, kloubů nebo třeba poranění hrudníku,“ říká Ladislav Chloupek, jeden z účastníků akce.

Kurz se skládal z přednášek, které se týkaly psychologie krizových situací, zdravotní dokumentace zdravotníka, vybavení lékárničky, novinek z oblasti první pomoci a také anatomie lidského těla.

Kardiopulmonální resuscitaci, kterou zdravotníci nazývají zkráceně KPR, známe pod označením masáž srdce. „Dříve se poměry umělých vdechů a stlačení hrudníku rozdělovaly podle počtu zachránců. Dnes je to už jedno,“ vysvětluje instruktor Václav Šalbaba. Nejnovější výzkumy a názory lékařů ujednotily poměr 2:30. To znamená dva umělé vdechy a po nich následuje třicet stlačení hrudníku. Dříve se u člověka, který byl v bezvědomí kontroloval puls a ústa. To dnes už také neplatí. „Dýchací cesty uvolníme jednoduchým předsunutím čelisti a mírným záklonem hlavy, nemusíme vůbec strkat prsty do úst zraněnému,“ doplňuje Václav Šalbaba. Poskytnout první pomoc je ze zákona povinen každý. „Pokud se tak nestane, podle zákona může být dotyčný odsouzený na rok vězení,“ doplňuje instruktor Oleg Šalbaba. Každý člověk reaguje v krizových situacích jinak, ale je dobré mít v hlavě postup, jak se chovat. „Dnes se například propaguje volat číslo 112 v případě nějaké nehody. Toto číslo je evropské a jenom vás přepojí. Jsou dispečeři, kteří umějí cizí jazyky, ale nemají zdravotnické vzdělání,“ říká Oleg Šalbaba. Proto doporučuje volat české číslo 155. „Tito dispečeři jsou schopni zachránit život po telefonu, a to tím, že vám dají přesné instrukce.“

Je proto dobré si občas zopakovat základy první pomoci, protože nikdy nevíme, co se může stát.

Autor: Eva Fruhwirtová