V Třebíči ocenili tři významné občany

Při této příležitosti předali představitelé města Ceny města Třebíče, které získali za své zásluhy tří významné osobnosti:
• Miloši Chmelíčkovi, za celoživotní aktivity a zásluhy,
• Luboši Kressovi, za celoživotní demokratické postoje a za organizování prvních třebíčských demonstrací po 17. listopadu 1989,
• Františku Sklenářovi, za celoživotní demokratické postoje.
Po slavnostním předání ocenění následoval koncert v podání Tria Vladimír Merta, Jan Hrubý a Ondřej Fencl.

Miloš Chmelíček

Miloš Chmelíček se narodil 28. května 1924. Více než třicet let byl primářem gynekologického oddělení třebíčské nemocnice. Cenu města Třebíče obdržel za celoživotní aktivity a zásluhy.

Za protektorátu byl totálně nasazen v říši, po válce vystudoval na Masarykově univerzitě v Brně medicínu. V roce 1949 nastoupil na chirurgické oddělení třebíčské nemocnice a od roku 1952 pracoval na ženském oddělení, které v letech 1958–1989 vedl. Vychoval velké množství gynekologů a praktiků, na svém oddělení, ale i v ambulancích po celém okrese zavedl řadu moderních metod. V sedmdesátých letech se velmi zasloužil o vybudování nové budovy porodnice v třebíčské nemocnici. Jeho oddělení se vždy těšilo výborné pověsti, tak jako se jí dodnes těší i on sám.
Od odchodu z oddělení dodnes působí v privátní praxi v Jaderné elektrárně Dukovany a má stále širokou klientelu. Zúčastňuje se odborných konferencí a má výborný přehled o vývoji ve svém oboru. Po roce 1989 pracoval rovněž ve Svazu totálně nasazených.

Lubomír Kressa

Luboš Kressa se narodil v Třebíči 24. května 1963. Do roku 1989 pracoval v OSP Třebíč a v Potravinách Třebíč jako topič. Cenu města Třebíče obdržel pro své celoživotní demokratické postoje, za které byl v období normalizace opakovaně pronásledován státní bezpečností.

Od počátku osmdesátých let se zúčastňoval hudebních, výtvarných i divadelních undergroundových akcí, které posléze sám pořádal. Státní bezpečnost se o něj začala zajímat i pro jeho aktivní a cílená činnost v roznášení petičních archů a rozmnožování samizdatů. Od roku 1986 mu bylo při každé významnější protirežimní akci nařizováno „domácí vězení“, kdy pod pohrůžkou vazby nesměl opustit bydliště. Toto nařízení nikdy nedodržoval a při jedné z pražských demonstrací roku 1988 byl příslušníky StB a jejich pomocníky surově zbit a utrpěl zranění na hlavě, rukou a zádech.
V listopadu roku 1989 byl společně s ing. Milanem Šťastným organizátorem prvních třebíčských demonstrací u sochy Cyrila a Metoděje na dnešním Karlově náměstí. Zároveň byl tehdy mezi zakladateli třebíčského Občanského fóra. V devadesátých letech působil jako kurátor Galerie Malovaný dům, která byla v té době známa jako místo výjimečných výstav.

František Sklenář

František Sklenář se narodil v Třebíči 10. února 1934. Pracoval jako vyučený elektro údržbář v národním podniku Potraviny a později v třebíčské nemocnici. Cenu města Třebíče obdržel pro své celoživotní demokratické postoje, za něž byl v období normalizace opakovaně pronásledován státní bezpečností. Svůj názor na komunistické zřízení poprvé veřejně projevil v létě roku 1968, kdy se zúčastnil prvních schůzek třebíčského Klubu angažovaných nestraníků. Chartu 77podepsal na jaře roku 1977 a jeho podpis byl spolu s dalšími signatáři zveřejněn 13. června.
Zájem státní bezpečnosti o jeho osobu přišel v souvislosti s brněnským soudním procesem s Petrem Cibulkou, při následných výsleších neprozradil, kdo ho do chartistického prostředí přivedl, ani kdo mu půjčoval samizdatovou literaturu. Vždy uvedl pouze, že ji našel ve své poštovní schránce.
Neustoupil ani při opakování výslechů v dalších letech, ani při pohrůžkách naznačujících problémy členům rodiny. Státní bezpečnost o Františka Sklenáře zajímala až do úplného konce komunistického režimu. Svými vyšetřovateli byl naposledy vyhledán ještě po 17. listopadu 1989, kdy byl mezi řečníky na demonstracích u sochy Cyrila a Metoděje na dnešním Karlově náměstí.

Předávání medaile Františku Sklenářovi z rukou starosty Třebíče Pavla Heřmana

Autor: Markéta Kabátková