Ve Velkém Meziříčí si připomněli konec války

„Ve chvíli, kdy už si lidé oddychli, že skončila válečná hrůza, že skončilo válečné běsnění, udeřila smrt ještě jednou. Zákeřně, krutě a bolestně,“ zahájil svůj projev starosta František Bradáč a dodal: „Jsem přesvědčený, že ano. Že i přes onu letitou propast není možné zapomenout. Život v míru, bezpečí a svobodě není samozřejmostí. Buďme tedy ostražití, zachovejme pietu tohoto místa a našim padlým spoluobčanům věnujme s úctou a vděčností tichou vzpomínku, či motlitbu.“

Před pětašedesáti se 6. května lidé velkomeziříčským rozhlasem dozvěděli o povolení opět vyvěsit československé vlajky, zároveň starosta Jelínek vyzval k zachování klidu a pořádku. „Město ovládlo nadšení a lidé zcela propadají revoluční euforii. Jindřich Nováček se stává vedoucím představitelem vznikajícího povstání. Ve městě ještě byly německé vojenské a policejní jednotky, které měly dosud plnou svobodu jednání,“ přibližuje Veronika Poulová, tisková mluvčí velkomeziříčské radnice informace podle knihy Velké Meziříčí v zrcadle dějin.
Místní německý vojenský velitel mjr. Möller a kriminální komisař gestapa Schauschütz přistoupili na vyjednávání s představiteli nově se formující české moci. Večer uzavřely obě strany dohodu, ve které se zavázaly, že se zdrží útočných akcí.
„Večer 6. května 1945 kolem 22.00 přijel do města směrem od fronty německý oddíl v čele s velitelem por. Ostendorfem, který i přes dohodu vydává rozkaz k útoku na radnici. Do rukou přepadového komanda padlo na radnici asi sedmdesát zajatců. Počet zajatců se neustále zvyšoval, protože Ostendorfovi vojáci zadrželi každého, koho zastihli na ulicích v centru města.
V pondělí 7. května došlo k exekuci, kterou nikdo nepřežil, o život přišlo pětapadesát účastníků velkomeziříčského povstání,“ uzavírá Veronika Poulová.

Autor: Milan Pilař