Výchovu šlechticů přibližuje výstava na zámku v Jaroměřicích

Spoluautorka výstavy Lucie Bláhová z Národního památkového ústavu v Telči v úvodu řekla, že organizátoři se nechali inspirovat filmovou pohádkou Tři oříšky pro Popelku, v níž preceptor ústy Jana Libíčka volá: „Pánové, a co vaše studium?“ Ona to ovšem zdaleka nebyla taková legrace, jak to vypadá v onom filmu. Výchova mladých aristokratů byla vedena v daleko vážnějším duchu, byla jí věnována náležitá pozornost a byla opravdu náročná. Během všedního dne trvalo vyučování běžně až deset hodin. Šlechtici byli vedeni k úctě ke svým předkům i k zodpovědnosti a svědomitosti.

Po tomto uvedení předvedli svůj talent k pohybu žáci z tanečního kroužku jaroměřické Základní školy Otokara Březiny pod vedením Romany Kubíčkové.
Slova se pak ujala kurátorka Jana Petrová, která provedla návštěvníky, kteří se vzhledem k počtu museli rozdělit na dvě poloviny, výstavou. Její fundovaný výklad byl plný zajímavostí, zejména pak zaujala výkladem o šlechtických dětech na jaroměřickém zámku. Mimo jiné uvedla: „Kavalírská cesta po Evropě byla zakončením studia mladých mužů na vysoké škole. Bylo důležité, aby poznali zvyklosti jiných zemí a dovedli je uplatňovat i na svém panství.“
Mladí Questenberkové i Kounicové se věnovali především malířství a hudbě. Museli se ovšem naučit také tančit. Ve šlechtických rodinách byly vyučovány děti domácími učiteli. V hojné míře to byli duchovní. Šlechtické děti musely velmi dobře ovládat několik jazyků – němčinu, francouzštinu, italštinu a později i módní angličtinu. Muži se učili šermovat, střílet a chystat se na dráhu vojáka, dvořana, hospodáře nebo duchovního. Dívky se především vzdělávaly v hudbě, literatuře, v malování a v ručních pracích.
Na výstavě, plné zajímavých exponátů, zaujmou i nejrůznější druhy hraček.

Fotoreportáž Zbyněk Hobza

Autor: Pavel Kryštof Novák