Vysočinu miluju, říká europoslanec Strejček

Co je obsahem Vaší práce v Evropském parlamentu?
Moje práce se liší podle toho, jestli jsem v evropském sídle v Bruselu nebo ve Štrasburku. V Bruselu jsem tři týdny v měsíci a ve Štrasburku jeden, což ale teď neplatí, protože ve Francii v průběhu prázdnin spadl strop v hlasovací místnosti a všechna plenární zasedání jsou prozatím přesunuta do Bruselu. Tady moje práce tkví buď ve výborech, nebo v politické frakci. Mým hlavním výborem je výbor pro ekonomiku a monetární záležitosti. To je výbor, který se zabývá cly, nepřímými daněmi, dále sem patří pojišťovnictví, služby v bankovnictví a monetární záležitosti týkající se jednotné měny euro, což se naší země prozatím ale netýká, protože nejsme součástí eurozóny a neplatíme eurem. Práce ve výboru je velmi podobná práci v poslanecké sněmovně českého parlamentu tak, jak ji myslím lidé znají. A ten týden ve Štrasburku je takzvaný hlasovací, my poslanci mu říkáme hlasovací, protože tam zpravidla nezasedají výbory, ale odhlasovává se to, co prochází jednotlivými výbory ty tři týdny předtím.

Jak dlouhý je Váš běžný pracovní den?
Můj pracovní rytmus je zhruba stejný pro Brusel i pro Štrasburk. Začíná někdy kolem osmé hodiny ranní, před osmou hodinou bývám normálně ve svých kancelářích. Většinou odcházím domů po osmé večer, o půl deváté, ale záleží na práci.

Jste více v České republice nebo v zahraničí?
Mám kancelář v Jihlavě, ale jsem ze Žďáru nad Sázavou. Tam bydlí moje rodina, takže se snažím veškerý možný čas trávit doma s mými blízkými. V Bruselu mám pronajatý svůj byt, za který platím měsíční nájem a ve Štrasburku bydlím v hotelu. Kdysi jsem to počítal a myslím, že trávím kolem sto šedesáti dnů za rok v zahraničí. Samozřejmě pokud jsem v Čechách, tak to ještě neznamená, že jsem doma s rodinou, protože tam na mě čeká celá řada další práce buď v Praze, nebo mám standardní poslanecké dny, kdy jezdím po celé České republice.

Jak byste porovnal Českou republiku a ostatní členské země Evropské unie?
Myslím, že se Česká republika nemá vůbec za co stydět v porovnání s tou částí Evropské unie, o které si stále myslíme, že je vyspělejší a lepší a že my ji musíme dohánět. Jistě, ekonomicky ji v určitých směrech opravdu doháníme, ale jinak bych řekl, že jsme naprosto normální, tradiční zemí a nemáme se za co stydět. Naši lidi odvádí podle mého mínění velmi solidní práci.

A jak se Vám líbí samotný Brusel?
Brusel je město, které mě výrazně za srdce nechytlo. Je to dáno jeho charakterem, podle mě jsou v Belgii krásnější města a samozřejmě Brusel v žádném případě není Praha, takže v bydlení bych dal přednost jiným městům i belgickým. Ale jednou tady má Evropský parlament své sídlo a mou povinností je tady pracovat a ne si na to stěžovat. Brusel nemá moc památek, ale na druhou stranu je to město parků, ty tady skutečně jsou, a když se potřebujete jít projít nebo proběhnout, jsou vám dispozici.

Takže byste v Belgii nechtěl zůstat natrvalo?

Já jsem z Vysočiny, já tam pořád patřím, tam mám svoje kořeny a rodinu, mám tam své rodiče a děti, takže až jednou v Belgii pracovat nebudu, tak se na Vysočinu rád vrátím. Do Žďáru vždycky jezdím moc rád. Vysočina je neopakovatelný kout na světě. Když sjedete z dálnice na Velkém Beranově a projedete krátký les, tak se před vámi Vysočina rovnou otvírá. Jste prostě doma. Je taková vlídná, malebná, prostě Vysočinu já miluju. Nedám na ni dopustit a nedám dopustit ani na lidi z Vysočiny, protože jsou velmi pracovití, houževnatí a té houževnatosti já si velmi vážím.

Lidé z Bruselu takoví nejsou?
Já ani nevím, jak definovat Bruselana. Kacířsky bych řekl, že pojem Bruselan neexistuje. Protože tohle je zvláštní směs lidí, kteří sem přišli z půlky Evropy a žijí tady, protože tady pracují. Kdyby jim náhodou práci zrušili, tak se zase vrátí, odkud přišli. Takže já bych si nedovolil lidi v Bruselu nějak porovnávat. Jsou tu lidé pracovití, líní, ale to je všude stejné. Možná na Vysočině jsou lepší (smích).

Česká republika bude příští rok šest měsíců předsedat Evropské unii. Dotkne se to nějak i Vysočiny?
Kdybych to řekl sobecky, předsednictví je zajímavé pro jednotlivé výbory, pro jednotlivá ředitelství evropských institucí, které pořádají v tom půlroce svá výjezdní zasedání v předsednické zemi, což je zajímavé především pro poskytovatele služeb. Ta země má možnost se prezentovat jako výkladní skříň, ukázat, co se dá navštívit a kam se dá jet. Vysočina by měla spoustu krásných míst, které je možné objevit, respektive nechat je lidmi objevit, jenom to má jeden velký problém – na Vysočině nejsou odpovídající ubytovací kapacity. Pokud se bude konat například zasedání generálního ředitelství pro cla, tak to nejsou jenom lidé, kteří se účastní tohoto zasedání, ale i všichni úředníci, kteří je doprovází, pro ně všechny nestačí ani hotel ve Svratce, který tam má Žďas, i to jsou malé prostory. Pokud já vím, na Vysočině bude jedno jednání a to je skutečně jednání pouze podvýboru vod a lesů, což má přímý vztah k Vysočině. Ubytovací kapacity celkově v Čechách docela chybí, ale ostatní kraje jsou na tom přece jen o něco lépe.

Jste člen městského zastupitelstva Žďáru nad Sázavou. Co byste chtěl ve Žďáře vylepšit?
Ve Žďáře jsou desítky věcí k řešení, které se lidí každodenně dotýkají. Myslím, že s uzávěrkou mostu v Zámku je přesně vidět, jak Žďár tíží doprava. Jak se za poslední roky zvýšilo dopravní zatížení hlavní komunikace. Pro Žďár je velké téma pracovat na obchvatu a dělat všechno pro to, aby ten obchvat v rozumné době za rozumných nákladů dopadl. Velké téma ve Žďáře jsou také drobnější komunikace. Když se projdete po chodníku mezi ulicí Wonkova a podél ulice Bezručova směrem do Zámku, tak klopýtáte. Avšak je potřeba, aby zastupitelé a radní lidem nepřekáželi, aby jim nekomplikovali svými rozhodnutími život. Ať si každý svůj život zařizuje maximálně svobodně a nikdo mu v tom nemá právo bránit.

Autor: Lucie Pátková