Andrea Bubníková o sociálních sítích: Umožňují mi žít přesně tak, jak chci

0

letní žurnalistická škola, havlíčkův brod


Na sociálních sítích tráví většinu svého času, je na nich prakticky závislá. Milovnice kávy, jednorožců a hlavně internetového světa Andrea Bubníková navštívila Letní žurnalistickou školu v Havlíčkově Brodě, kde studentům předala své tipy a rady ohledně správy Facebooku. Je známá nejen díky svým dovednostem v oblasti sociálních sítí, ale i díky blogu s názvem jsemandrea.

Co vás vůbec vedlo k tomu začít psát blog?
Jsemandrea.cz jsem si zakládala v době, kdy jsem hledala práci. Byla to pro mě vizitka toho, co dělám, a jistý rozcestník pro lidi v rámci oboru. V začátcích psaní jsem se snažila působit hrozně chytře, což když si po sobě zpětně čtu, asi nebyla úplně pravda. Dnes už se obsah blogu hodně mění, soustředí se i na věci trošku jiné, než je dění na sociálních sítích. To si nechávám u sebe na facebookových stránkách.

Byly začátky na blogu těžké? Co se týče návštěvnosti a propagace webu.
Musím říct, že do dneška nemám na webu tak velkou návštěvnost. Jsem šťastná, když ho navštíví sto lidí za den, a to navíc v den vydání článku. Začátky byly těžké, protože o mém blogu téměř nikdo nevěděl. Nebyla jsem nikterak známá, což si upřímně myslím doteď, ale před tím byla návštěvnost opravdu minimální.

Co byste doporučila těm, kteří se svým blogem momentálně začínají?
Určitě je to otázka samotného obsahu. Na začátku jsem psala články o sociálních sítích, ukazovala jsem v nich například, co se jak na webu dělá. To bylo něco, co tady v Čechách ještě nebylo. Možná právě proto se to tehdy uchytilo. Upřímně si ale myslím, že nově začínajícím blogerům a youtuberům v rámci obsahu, jako je životní styl, kosmetika nebo třeba móda už nejspíše odzvonilo. Teď jsou spíš oblíbení „microinfluencers”. Lidé, kteří sice nemají komunitu statisíců lidí, ale jsou důležití v rámci oboru. Klidně s tím začněte, vždycky je skvělé mít místo, kam se člověk může vypsat a vyjádřit, co se mu líbí nebo ne. Jen si myslím, že pro ty začínající už není ideální doba.

Pracovala jste pro marketingovou agenturu Socialsharks, mohla byste nám ji lépe přiblížit?
Jedná se o agenturu specializující se výhradně na marketing sociálních sítí. Založil ji Petr Andrýsek, poměrně velká osobnost v tomto oboru. Téměř z nuly, kdy začínali v pár lidech, jsou dnes jednou z největších agentur v oblasti sociálních sítích. Socialsharks spolupracují s opravdu velkými společnostmi, takže práce bylo vždy až nad hlavu. Ale je to skvělé, byla to úžasná zkušenost a mám do dnes Socialsharks moc ráda.

Jak jste se dostala k práci v Socialsharks? Co na ní máte nejraději?
V období, kdy jsem začínala tvořit blog a chtěla nějakou práci v oblasti sociálních sítí, mi několik lidí doporučovalo, ať začnu používat Snapchat. A zkusím sledovat právě Petra Andrýska. Občas jsem tedy zveřejňovala „snapy“ o blogu, až mi jednou Petr napsal a pozval mě na pohovor. A to vše díky Snapchatu. Na své práci mám nejraději, že mě drží v běhu. Patřím do generace takzvaných milieniálů, čehož jsem opravdu prototypem. Nerada pracuji na plný úvazek, potřebuji, aby se pořád něco dělo. Jsem dost netrpělivá a sociální sítě mi umožňují žít přesně ten život podle pravidel, který chci já.

Co se vám na sociálních sítích líbí nejvíce?
Mám ráda jejich relevanci. Když je dobře udělaná a nacílená reklama. Třeba až se stanu mámou, ocením, když na mě začnou vyskakovat reklamy toho, čím se budu momentálně zabývat. Nebo například, co se demografie týče, Facebook mi v Brně dokáže doporučit nejlepší bary a podobně. Ví, že jsem Pražák a usnadní mi dlouhé hledání.

Mnozí vás označují za „šílence na sociálních sítích“. Jak zvládáte spojit život na sociálních sítích a v realitě?
Propojuje se to hodně špatně. Jednu dobu mi to dokonce udělalo velkou čáru přes rozpočet v mém osobním životě. Bohudík si můj přítel časem zvykl na to, že chodím s mobilem i na záchod nebo s ním vařím. Ale v poslední době si opravdu snažím udržovat offline režim. Snažím se víc věnovat různým aktivitám mimo sociální sítě, jako třeba nedávno, kdy jsem se jen tak vydala na chatu číst knížky a relaxovat. Bylo to vážně super, nádherně mi to pročistilo hlavu. Pokud mám připojení, tak jednoduše nejsem schopná být offline. A to je pak velký problém.

Jaká si myslíte, že čeká sociální sítě budoucnost? Začneme žít ve virtuálním světě, nebo se naopak přestěhujeme do přírody?
Já doufám, že od toho utečeme někam pryč, třeba právě na chaty. I když to bych zase neměla z čeho platit nájem. Nějaká větší revoluce v rámci digitalizace určitě přijde. Mluví se například o tom, že jednoho dne nebude zaměstnavatel posílat peníze na účet, ale odmění nás Facebook money, za které si pak nakoupíme vše od rohlíků přes spodní prádlo až po letenky. Taky bude zajímavé, jak dopadne boj sociálních sítí. Krásný příklad je Instagram a Snapchat, kdy první zmíněná síť v podstatě Snapchat vykradla.

Způsobily vám sociální sítě taky někdy problémy?
Od té doby, co se sociálním sítím věnuji naplno, držím mobil v ruce prakticky pořád. Díky tomu mám problém s pohyblivostí pravé ruky. V jednu chvíli mi dokonce vystřelovala bolest až do konečků prstů, protože pořád něco fotím, píšu nebo natáčím. Už asi padesátkrát jsem měla otejpované zápěstí. Rozhodně nechci jít na žádnou operaci, nemohla bych pak dobu pracovat. Navíc s sebou neustále tahám notebook, takže pokud si vezmu tašku přes rameno, chodím na konci dne nakřivo.

Myslíte si, že by s novými médii měli umět pracovat pouze lidé, kteří to potřebují ke své práci, nebo by to mělo být považováno za všeobecné vzdělání?
Podle mě by se o sociálních sítích mělo učit i na školách. Jestli se tomu lidé chtějí věnovat profesně nebo se jen chtějí zaměřit na reklamu či kreativitu, je jedno. Ale všeobecné vzdělání, například o tom, co všechno o nás Facebook ví, by měli mít všichni. Pak začnou lépe chápat, jak celý funguje a určitě by se jim pracovalo i žilo o něco lépe. Vždyť na Facebooku můžete být od třinácti let. Děti se snadno nechají ovlivnit influencery nebo vlogery. Tito lidé většinou dostanou za různé propagace zaplaceno, a ne vždy se pak reklama shoduje s tím, co dotyčný člověk zastává za názory. A tohle ty dětí nevědí. Jsou to jejich hrdinové a tím to pro ně končí.

Karolína Borská, Kateřina Hlaváčková



Související

Komentáře

Máte názor? Komentujte článek...

Zadejte vaše jméno
Zadejte váš email
Zadejte komentář
Opište kontrolní kód
Vysíláme živě.cz