Vstup do kostela v Obyčtově
Chrám vznikl posmrtně podle návrhu Jana Blažeje Santiniho, řečeného Aichla, za ideové spolupráce opata Václava Vejmluvy. Při vjezdu do Obyčtova zaujme nalevo za potokem kamenná želva, symbol obce a napravo kaplička svatého Jana z Nepomuku připomínající blízkost Zelené Hory.
Na ostrohu před vámi ční věž kostela se zaoblenou barokní bání, která ladí s příjemnou, vlnící se krajinou v okolí.
První kostel zasvěcený Panně Marii postavil tehdejší pán Obyčtova
Mikuláš Snilo už
ve 13. století. Zúčastnil se se svými dvěma dospělými syny páté křížové výpravy do Svaté země v letech 1217-1221, která byla neúspěšná. Oba synové před jeho očima zahynuli.
Sám byl zraněn, ale vyléčil se a vrátil se domů. Jeho žena mu vyprávěla, že se jí oba synové zjevili v den své smrti, ozářeni neobyčejným světlem, když klečela a modlila se před mariánským obrazem. Na památku svých synů postavili ke cti Panny Marie kostel, jehož duchovní správy se ujali kněží maltézského řádu Johanitů. Podle legendy od těch dob ani jeden muž z Obyčtova za žádné války nezahynul.
Původní kostel byl roku 1672 opraven a stal se poutním, mariánským kostelem. Opat cisterciáckého kláštera ve Žďáře, Václav Vejmluva, pochopil význam místa a nechal postavit nový kostel na místě starého, který by odpovídal postavení mariánské poutní svatyně. Tento architektonický skvost pomalu upadá v zapomnění.
Kostel je zasvěcen svátku Zvěstování Panně Marii, který byl ve středověku používán jako počátek kalendářního roku a slavil se
25. března, tedy přesně devět měsíců před Narozením Páně dne 25. prosince. Byl postaven nejpozději v letech 1730-1734, snad stavitelem Františkem Wittinhoferem. Svatyně je ve tvaru želvy, obdélná loď se zkosenými rohy představuje želví tělo. Nárožní, čtvercové kaple nohy, mělký presbytář se seříznutými východními rohy krk, polygonální sakristie hlavu a západní kaple s předsíní ocas želvy. Na všech kaplích dnes chybí původní věžičky. Želva kdysi představovala stálost ve víře, latinský název aestudo znamená nejen želvu, ale i záštitu, v tomto případě mariánské sochy.
Blížíte-li se k chrámu po silnici od potoka, připomíná želvu vyhřívající se na skalisku, schovanou za staletými stromy, které chrání posvátnost místa. Je to pět památných lip velkolistých, vysokých 35 metrů, s obvodem kmenů od 290 do 520 centimetrů. Jejich stáří je odhadováno na 250-300 let. Chrám jakoby strážil poutní cestu k severu, k Zelené Hoře. A tak jako je svatyně zasvěcena tajemství Zvěstování Panně Marii, tak na sever od ní je Zelená Hora zasvěcena svatému Janu z Nepomuku, strážci zpovědního tajemství.
Cesta mezi nimi je cestou poutní, naší cestou životem, mezi zrozením a smrtí, mezi nebem a zemí. Stojíte-li uprostřed chrámu, osamoceni, díváte-li se na hru světel a stínů, jako byste se choulili znova uvnitř matky, chráněni a obklopeni její absolutní láskou. Stejně tak se jednou vrátíme do lůna matky země. Zasvěcení chrámu tajemství Zvěstování Panně Marii, kdy archanděl Gabriel oznámil Marii, že bude mít syna Božího, je zasvěcení tajemství života jako takového. Obvodové zdi a zastřešení kostela je jako krunýř želvy, který chrání život svou mateřskou láskou a znamená nezranitelnost daného místa. Podstata života a krása přírody dává místu netušený význam, stačí nespěchat, postát, mlčet a dívat se a stejně jako chrám splynout s krajinou.
Zdroj: Farní kronika
Autor: Edita Machová
Komentáře
Sdílet článek
