Podzimní knižní veletrh navštívil se svým autorským čtením majitel typického hlasu Arnošt Goldflam. Přilákal řadu zájemců a jeho knihy byly téměř okamžitě vyprodané.
Arnošt Goldflam četl v Havlíčkově Brodě dosud nevydanou povídku. Je to jedna ze souboru povídek, které by rád v blízké budoucnosti vydal. Texty vypráví o Arnoštovi a jeho tatovi, jak mu po moravsku říká. Ukázka, kterou četl na knižním veletrhu, je jediná pravdivá z celého souboru a návštěvníkům mnohokrát vyloudila na tvářích úsměv.
Proč myslíte, že všude, kde se o vás píše, je hned na začátku uvedeno, že pocházíte z židovské rodiny? Je to dnes ještě pořád tak důležitá informace?
Upřímně řečeno nevím. Je ale fakt, že se někdy lidé diví, když neřeknu, že jsem Žid. Z toho důvodu se s tím netajím. Navíc čtenáři mých povídek vidí, že ta témata se v nich objevují. Dokonce bych řekl, že židovství jim dává určitý kontext. Myslím, že není třeba se tím tajit, ale také není třeba to nějak demonstrativně deklarovat.
Máte za sebou spoustu práce a projektů. Máte nějaký sen v profesním životě, který jste si nesplnil?
Mojí hlavní profesí je divadelní režie. Samozřejmě mám představu, že bych ještě rád něco udělal. Už si ale nedělám iluze, že bych na stará kolena vymyslel něco nového. Mám některá témata, která bych určitě ještě rád zpracoval. Před lety jsem mluvil s jedním slavným autorem, režisérem a dramatikem Georgem Taborym. Tenkrát mu táhlo na devadesát a já se ho zeptal, co má ještě v plánu dělat. Odpověděl mi, že má v plánu dva projekty. Když jsem se ho zeptal, jaké to jsou, tak se zamyslela a vysypal jich na mě deset. Já bych rád ještě něco napsal, něco zrežíroval a zahrál si něco pěkného.
Tématem letošního veletrhu je domov. Máte doma hodně knih?
Mám, hodně. Takže jsem při stěhování musel už dvakrát něco vyčlenit, o čem jsem si řekl, že se k tomu už asi nevrátím.
Je nějaká, kterou byste si sebou vzal na pustý ostrov?
To je zapeklitá otázka, na to vám neodpovím. Každá knížka má to svoje, těžko bych se rozhodoval. Ani autora bych si nevybral. Já mám rád autory jako Rotha, Roberta Musila, Kafku a podobně. No jo, ale budu já na ostrově číst Kafku? Nebyl by mi tam bližší třeba domácí kutil nebo nějaká příručka? Takže vidíte, že to je velmi zapeklité.Autor: Lenka Čtvrtečková