Paličkovaná krajka v telčském muzeu

Paličkování se ve své nejjednodušší podobě podle některých zdrojů objevuje u Slovanů už na přelomu 10. a 11. století. Všeobecně je za kolébku paličkování považována Itálie, kde se za pomoci paliček vyrábí krajka od začátku 16. století a odkud se potom velmi rychle rozšířila do celé Evropy.
Technika paličkování je založená na křížení a uvazování volných nití, které jsou navinuté na dřevěných paličkách. Předem navržený vzor je připevněn na podušce neboli herduli a nit se vede kolem jednotlivých špendlíků, aby vznikl požadovaný motiv. Materiálem pro výrobu krajek bývá bavlna, příze, hedvábí, dracouny, vlna a další.
V českých zemích patřila výroba krajky na některých panstvích k robotním povinnostem a pro poddané platil zákaz krajku používat při zdobení svých oděvů. Císařovna Marie Terezie prohlásila ve druhé polovině 18. století krajkářství za svobodnou živnost a téměř zároveň vznikla první krajkářská škola. Další století přináší rozmach strojové výroby krajek, zakládaly se dokonce továrny na jejich výrobu, které silně konkurovaly domácké rukodělné výrobě.
Paličkovaná krajka i dnes nachází svá tradiční uplatnění, používá se při zdobení oděvů, při výrobě šperků a rozličných miniatur (např. vánočních ozdob) a při vytváření prostorových interiérových dekorací.

Výstavu mohou zájemci navštívit do 31. října denně mimo pondělí.

Vystavující paličkářky: Jitka Balounová, Irena Dvořáková, Jana Enderlová, Iva Formanová, Marie Holubová, Jaroslava Lánová, Dana Kuzdasová, Zdena Polzerová, Dagmar Trávníčková, Martina Vaňkátová

Autor: Helena Grycová Benešová