Pravá jungle v Jihlavě

V době oficiálního začátku koncertu to v Ultimě vypadalo jako všude jinde v Jihlavě. Nikde ani noha. Za sound systémem osamocený Dj a u baru vysedávalo pár lidí. To se během večera změnilo k nepoznání. Do sálu se pomalu, ale jistě začali trousit natěšení příznivci této muziky, stolečky se zaplňovaly a fronta u baru narostla do netušených rozměrů. To je ovšem nic proti tomu co se dělo v sále před systémem. Dj se snažil, seč mu síly stačily, mixoval, pouštěl a roztáčel, jak to šlo, což se setkalo s nadšenou odezvou z publika. Příjemným překvapením byly starší pecky, které se linuly z hor repráků do poskakujícího davu návštěvníků. Všemu dodávaly šmrnc laserové efekty z mihotavých světelných čar, tančící po obličejích diváků. Hezká byla i oblaka kouře, vysílaná jednou za čas před pódium, která bohužel znepříjemňovala práci našim, už tak dost všudypřítomným kouřem zatěžovaným plicím a očím.
Můj první úlek, že se buď všichni pohybují strašně trhaně, nebo že mám něco s očima naštěstí způsobil stroboskop, dodávající celému koncertu tu správnou atmosféru. Kolem půl druhé konečně dorazil Pixie. Pozdní hodina nikomu nevadila a většina klubu se vrhla na parket, věnovat se zvláštnímu „tanci“, složeném převážně z poskakování a kroucení hlavou či končetinami. Návaly dýmu znesnadňovaly pobyt vevnitř, takže i na ulici před klubem bylo rušno.
Pokusy o rozhovor s návštěvníky nedopadly nejlépe, většinou jsme se neslyšeli, nebo to skončilo na větách stylu: „Je to tu skvělý!“ Ale i to o atmosféře i o lidech ledacos vypovídá.

Lidé navštěvující koncerty tohoto rázu rozhodně také stojí za zmínku. Na většině akcích s hudbou určitého typu lze najít až na výjimky pouze lidi, tento styl vyznávající. Na tomto koncertě šlo spatřit vyznavače punku, hip-hopu, dredaře i příslušníky jakékoli jiné kultury, na kterou si jen můžete vzpomenout. A o tom asi hudební dýchánky jsou, o poznávání lidí úplně jiných než my, o splynutí kultur a o tom, že si se spoustou lidí užijete koncert až do rána, kdy Dj pustí poslední song na rozloučenou a všichni se rozejdou domů jako jedna dost různorodá skupina...

Spolupráce: Marek M. Hnatiak

Autor: Lukáš Wiesner