V Jihlavě vrcholí výstava Krojované panenky

Marie Žilová společně s dcerou Evou Jurmanovou mají nevšedního koníčka. Šijí přesné repliky lidových krojů a oblékají je na kupované panenky převážně s porcelánovými hlavičkami. Od začátku pracují matka i dcera spolu. Eva vyšívá na rámu, bubínku, vyšívá na tyl, našívá korálky, flitry, zvládla uzlíčkovou techniku a naučila se i síťovat. Paní Marie zase stříhá, šije, pere, škrobí, žehlí a sestavuje celou panenku. Předlohou pro ruční výrobu tradičního lidového oděvu jsou popisy a střihy starých krojů.
Výšivky jsou přesné zmenšeniny původní kresby. Proces zhotovení kroje není jednoduchý – modeluje se nejdříve z levného materiálu a když model perfektně sedí, používá se materiál starý původní nebo podobný, ale vyráběný v současnosti. Veškeré oděvní součástky jsou ručně šité a část užitých krajek je na základě historické předlohy ručně paličkovaná nebo síťovaná.
Mezi prvními ušily kroje z Českomoravské vrchoviny – z Telče, Dačic, Třebíče a Žďáru nad Sázavou. Postupně vznikaly kroje vytvořené podle krojových předpisů známé etnografky Blaženy Šotkové.
K nejsložitějším krojům, co do pracnosti, patří kroj litomyšlský, mladoboleslavský a kyjovský.
Doba výroby kroje je velmi různorodá. Jednoduchý polopracovní kroj z Doudlebska může vzniknout i za dvanáct hodin, složitější jihlavský tak za třicet pět, litomyšlský kroj si vyžádá sedmdesát hodin, mladoboleslavský devadesát devět a nejsložitější kyjovský až sto čtyřicet hodin.
Každá panenka má svůj certifikát, který obdrží případný kupec spolu s panenkou. Kromě dalších podrobností je v něm zapsáno i z jakého materiálu je kroj vyroben. Dále má na ručce lístek se záznamem se jménem panenky a názvem oblasti, odkud kroj pochází, a se jménem sběratele, podle jehož popisu byl kroj vyroben. Nesmí chybět ani záznam o tom, že panenka byla vytvořena v jejich novoveselské dílně.

Autor: Dana Oberreiterová