
Roman Podrázský
Této profesi se také posléze v Humpolci vyučil. V roce 1962 ale byl přijat na střední výtvarnou školu do Prahy a po maturitě, kdy se již u nás „hlásilo o slovo“ Pražské jaro, se stal studentem sochařství na Akademii výtvarných umění. Po absolutoriu v roce 1970 se oženil a žil ve skromných poměrech s rodinou dvanáct let v Praze.
Zde navázal přátelství s dvěma františkány – Františkem Pometlem a Aloisem Mocem.
V roce 1977 se
Roman Podrázský vrací s rodinou do rodného kraje a v
Dobré u Přibyslavi buduje ze stodoly ateliér. I když s velkými obtížemi, vzhledem k nepřejícnosti totalitních úřadů, začal zde s podporou architekta Zdeňka Gryce tvořit i rozměrnější sochařské práce. Příkladem je žulová socha ženy s dítětem pro sídliště Březinky v Jihlavě.

Sochy a obrazy z Památníku obětem zla
Na konci osmdesátých let začal Podrázský realizovat monumentální křížovou cestu pro Památník obětem zla do Doudlevců u Plzně. Dílo, ještě za života vězně komunismu a zároveň objednavatele Luboše Hrušky, úspěšně v roce 1991 dokončil.
Po převratu v roce 1989 vstoupil Podrázský do politiky a byl zvolen starostou města Přibyslav. I na tomto poli dosáhl četných úspěchů, zasadil se o obnovu historických domů, pustil se do rekonstrukce radnice, toužil mít Přibyslav čistou a kulturní.
Jako sochař vytvořil v této době několik rozměrných prací, z nichž největší je Mariánský sloup u kostela.
Poslední dokončenou sochou Romana Podrázského je
pomník Ukřižovaného pro Velkou Losenici. Další práce už zůstala pouze torzem. Zhoubná nemoc ukončila v roce 2001 život velkého českého sochaře, jehož dílo nebude nikdy zapomenuto.
Autor: Pavel Kryštof Novák