Děti si v Třebíči léto užívají

Děti organizátoři motivovali hrou k poznávání cizích zemí a k cestování. První den vytvořily děti kamarádský kolektiv, spolupráci dětí usnadnila veliká krabice Lega Dupla, kterou mají rády snad všechny děti bez rozdílu věku, a tak i ranní rozloučení s rodiči proběhlo bez jediné slzy.

Všechny děti začaly hned stavět snová města pro lidi i zvířata a pak jen plynule přešly na seznamovací hry a pokračovali jsme dalšími hrami jak v herně, tak v tělocvičně a bylo poznat, že energie v dětech se vypustila správným směrem. Pochopitelně organizátoři s dětmi vyrazili do světa - na blízké pískoviště, kde byly pro děti zakopané veliké mušle a děti si je lopatkami samy hledaly. Děti si připomněly si potřebu vzájemně si pomáhat, a tak šťastní nálezci mušlí pomáhali hledat těm méně zdatným dětem a v poledne předávali organizátoři rodičům radostné děti, štěbetající jako hejno ptáčků, dojmy se sdělovaly hned a na přeskáčku.
V úterý na táboře, jak děti důsledně vyžadovaly pojmenování letní družiny, vyrazili všichni na dalekou cestu. Cestovali autobusem MHD a to se všem líbilo. Cílem cesty bylo dětské hřiště s prolézačkami na Dělnickém náměstí v Borovině a všech čtrnáct dětí hned obsadilo kolotoč, houpačky, prolézačky, hrazdy, klouzačky i ručkovací žebříky. Svačinu si udělaly děti na dekách jako malý piknik a taky vytáhly kbelíky, nalily vodu a otevřely si obchod s potravinami. Děti si kupovaly trávu, květiny, šišky jako špenát nebo celer a vařili si svoje polévky. V obchodě musely zaplatit přesným tlesknutím do dlaně, celer za tři koruny, klobása za šest korun a děti musely pomalinku počítat, aby nepřeplatily nebo naopak nedlužily. Placení v obchodě se dětem moc líbilo, naštěstí pro prodávající musel obchod dodržet zavírací dobu, jinak by se tleskalo ještě teď.
Ve středu cestovaly za vodou, a protože bylo velmi horko, přinesly si děti vodu až před Centrum Dar v Borovině. Naplnily si tři nafukovací bazény, dva veliké kbelíky a jeden plastový lavor vodou a pak začalo velké vodní řádění. Děti si přecházely ke stanovištím podle vlastního zájmu – síťkami se lovily plastové míčky, vodními pumpami se stříkalo do dálky a na cíl, jedno stanoviště bylo nalévání vody naběračkou do tří různě velikých odměrek, stanoviště hned vedle mělo dva cedníky a lovily se předměty na dně v hloubce bazénu a malá vanička s plastovým miminkem na koupání a omývání žínkou bavila snad víc kluky než holčičky.
Ve čtvrtek si děti namalovaly tváře indiánskými symboly, zatančily si kolem ohně, tanec před výpravou a vyrobily si čelenky. Pak se vydali všichni do borovinského lesa a na první louce si našli spoustu papírových peříček, která čelenky ozdobila. Krátký příběh o indiánovi, který dětem připravil na cestě hledání velkých červených koulí s úkoly děti správně naladil a už hledaly – v trávě, v keřích, na větvi – a pak se plnily ty úkoly ukryté uvnitř koulí. Děti skákaly, zpívaly, zadržovaly dech, házely na cíl a vždy se opatrně rozhlížely, zda neuvidí toho indiána, co jim to vymyslel. Závěrečná střelba z luku byla takovou třešničkou na pomyslném dortu.
Pátek, poslední den tábora. Čekaly na děti dva veliké úkoly – dokončit výrobu modelů horkovzdušných balonů, které budou dětem připomínat týden her a vyrazit stopovat, ne sice zvířata, ale skupinu dětí, která malovala na chodník šipky. Zadání je jednoduché, ale zkuste naučit malé děti namalovat šipku, aby měla ostrou špičku a ještě ukazovala tam, kam je potřeba. Nakonec se to zvládlo a ještě se přidávalo – šipky točící se v kruhu, šipky do esíčka, skákací panák a jiné záludnosti, které musela druhá skupina dalších dětí projít a na závěr najít malíře šipek, kteří se schovali do kouta tělocvičny a spiklenecky na sebe pomrkávali, jak to dobře vymysleli. Byli nalezeni i s velikým melounem, který byl pro všechny malým pokladem. Hned si ho děti snědly a už přicházeli rodiče, chvíle povyku v šatně, když se hledaly děti, které odmítaly jít domů a za chvíli bylo v Centru Dar v Borovině ticho, až z toho mrazilo.

Autor: Ivana Lukášková