Divem Bystřicka se může stát i zřícenina hradu Dalečín

Objekt stojí na levém břehu Svratky přímo v obci Dalečín, na poměrně nevýrazné vyvýšenině jejího břehu, u silnice směrem na Vír. Jedná se o mohutné torzo zdiva hradu založeného v polovině 14. století.

První historicky doložená zmínka o dalečínském hradu pochází ze 14. století, přesněji z roku 1349. V té době již hrad musel stát, protože druhá manželka Vznaty s Tasova jej postoupila svému manželu společně s obcemi Písečné a Víto- chov. Kdo vlastnil Dalečín před tím, není známo. Vznata z Tasova zemřel v roce 1353 a jeho žena Klára, spojila svůj majetek s majetkem svého švagra Ješka, jenž byl proboštem v Olomouci. Proti tomu ale vystoupili Jimram z Pernštejna a Jan z Kounic, protože si na Dalečín oba činili nárok. Nakonec byl hrad i vesnice Dalečín prodán Jimramovi z Pernštejna stejně jako Písečné a Vítochov. Na hradě se však po skončení husitských válek usadili loupežníci, a proto byl v roce 1519 dobyt Archlebem Vranovským z Boskovic. Po postavení nové tvrze zpustl.

Až do roku 1588 zůstal Dalečín ve vlastnictví Pernštejnů. V tomto roce byl Janem z Pernštejna postoupen zemskému hejtmanovi Pavlu Katharýnovi z Katharu za cenu osm tisíc zlatých. Nový majitel nechal přebudovat tvrz, která byla postavena ve vesnici nedaleko hradu v renesanční zámek. Z této stavby zůstaly zachovány hluboké sklepy. Během dalších století zámek měnil majitele až jej roku 1850 Heinrichsové přestavěli ve stylu tyrolských chat. Díky tomu se z původního renesančního vzhledu zámku nic nedochovalo.

Z hradu zůstala zachována spousta z nadzemního zdiva. A to především úsek západní plášťové zdi, dokonce v plné výšce. Většina podobných míst, které stojí v blízkosti novodobé zástavby, se totiž stanou zdrojem levného stavebního materiálu a bývají do základu rozebrány a druhotně využity. V případe Dalečína se tak nestalo a mimo zmíněného úseku plášťové zdi je zachován celý jeho obvod, místy až 3 metry vysoký, základy vstupního objektu i pozdějšího ohrazení, včetně zbytků dvou bašt.

Poloha hradu byla značně nevýhodná. Prakticky mimo svahu nad řekou, tedy toho západního, byl snadno ohrozitelný pokračující planinou, dnes s novodobou zástavbou. Snad jen na jihu nad silnicí se dá ještě hovořit o mírném svahu. Hrad měl nepravidelně oválný tvar, rozměrů asi 30 x 28 metrů, s vystupujícím hranatým vstupním objektem na jihu. Ten má zachovalou výšku až 4 metry. Pokud se dá věřit dnešní přetvořené situaci, tak se zdá, že přístupová cesta vedla podél východní hradby, kde je znatelný násep.

Na zmiňovaném úseku zachované plášťové zdi jsou vidět tři patra, s mnoha otvory po oknech a dvě řady kapes po trámech. Nad posledním patrem jsou dokonce zbytky cimbuří. Jinak je celá vnitřní plocha hradu srovnána do roviny, bez jakýchkoliv náznaků zástavby a v severozápadní části stojí novodobý pomník. Stejně tak je parkově upraveno okolí hradu, jsou tedy zarovnány příkopy, které tu jistě byly. Přesto je z terénní nerovnosti na východě a především na severu možno dovodit, že měl víc než deset metrů šířky. Právě na severu se patrně navezená zemina časem mírně propadla a příkop je zde v pozměněné podobě a v náznaku docela jasný i nyní.

Celý areál zříceniny, i s plochou pod ním, na jihu a západě ohrazuje po stranách zídka, pravděpodobně z 15. století, se zbytky dvou okrouhlých bašt. Zídka se na západě jeví jako původní, ale ta jižní je znatelně místy zcela nová a nad silnicí je otázka, nakolik využila původní základy. Ze dvou bašt v zídce se lépe zachovala ta jižní, a to celá její polovina, zbytek se již rozpadá. Z té severní je znát jen náznak, pokračování je ukryto v suti, pokud vůbec existuje.

Zdroj: www.hrady.cz
Foto: cs.wikipedia.org

Autor: Lucie Pátková