Fejeton: Drogová závislost společnosti

Ráno s ní vstávám a večer bývá mou věrnou společnicí, když se musím učit na písemku z biologie. Přes den s ní vysedávám v oblíbených podnicích a pozoruji oknem okolní svět. Ano, mluvím o droze, kterou vnímáme jako každodenní součást našich životů.

Svou oddanou kamarádku rozhodně nepovažuji za nic špatného, co by mi mohlo ublížit. Kdyby totiž ano, schovávám se sní v parku a temných uličkách, aby mě náhodou nikdo neviděl při příjímání mé denní dávky.

Závislost necítím. Zavrtat se do peřin a fetovat její vůni je pro mě potěšením nikoli nutkavou potřebou, bez které nemohu existovat. Euforie je ovšem věc jiná. Divoký tanec u tyče a ranní kocovinu u mě samozřejmě nevyvolává. Jistý druh euforie však pociťuji.

Dokáže mě vytrhnout z každodenního stereotypu, který mě unavuje. Více si všímám detailů kolem sebe. Pro mnohé lidi je jedovatá, ale pro mě se postupně stává životním stylem. Abych byla upřímná, musím říct, že zcela imunní proti závislosti nejsem ani já. Drogou pro mě však není látka samotná, ale její vychutnávání v oblíbeném podniku.

Užívám si příjemná posezení s přáteli a za svou malou neřest se nebojím žádného postihu. Pravdou však zůstává, že když s ostatními odcházíme domů, jsme naprosto předávkovaní. Zdrogovaní nepřeberným množstvím zážitků se nacházíme v nepopsatelné euforii. Může za to však právě má oblíbená droga?

V případě těch, kdo si ji dají společně semnou ano. Stane se prvotním impulzem, který nás zvedne od televize a stane se důvodem vyrazit do společnosti. Droga také ovlivní naši bdělost a proto neodpadneme v polovině večera jako jiní. Kdo si však v průběhu večera vystačí s jinými nenávykovými produkty se částečně dostane do stejné euforie, jen trochu odlišnou cestou. Může se mu však snadno stát, že vrchol drogového opojení prospí s hlavou na stole.

Je tedy správné být narkomanem a nadopovat své tělo, abychom se dostali do středu společenského života? Nevím, ale jdu si uvařit právě tu svou kávu.

Autor: Nikol Dobrá