Františka Stránecká - moravská Božena Němcová

Narodila se 9. března 1839 ve Velkém Meziříčí. Pseudonym zvolila dle nedaleké obce Stránecká Zhoř, kde byl její otec hospodářským správcem. Bezprostřední kontakt se zdejšími prostými lidmi ovlivnil její tvorbu.

Jako šestnáctiletá se provdala za o čtrnáct let staršího soudního adjunkta Ignáta Kerschnera z Telče, a ze šťastného manželství se narodily čtyři děti.
V roce 1992 se opět Františka Stránecká dostala do povědomí čtenářů, když vyšly znovu její Moravské národní pohádky. Mimo ně je známá jako sběratelka horáckých pověstí a autorka povídek. Navazovala v nich na martínkovského rodáka Václava Kosmáka a stejně jako on líčila život lidu na moravském venkově. I když vzhledem k časté idealizaci a moralistickým tendencím nevykazuje její dílo po stránce literární vyšší úroveň, nelze mu upřít cenu kulturně-historickou.
Františku Stráneckou nazval Svatopluk Čech v časopisu Květy „moravskou Boženou Němcovou“. Tímto atributem byla ovšem nazývána i rakouská autorka Maria Ebner-Eschenbach. Obě oslavily ve svých dílech rodnou Moravu. Františku Stráneckou zdobí ještě jedna skutečnost - byla první literátkou, která publikovala na Moravě česky. A pak také fakt, že své honoráře posílala na dobročinné účely.
Františka Stránecká zemřela mladá na tyfus 27. května 1888 v Brně. Tam, stejně jako na rodném domě ve Velkém Meziříčí poblíž zámku, jí byla odhalena pamětní deska.

Úvodní foto: Busta na rodném domě

Autor: Pavel Kryštof Novák