-
Ondřej Rázl
- Před 14 roky
- Aktuálně
Hračka pomůže odehnat z čela mráčka
Škola tantra jógy Mohendžodáro se sídlem v Lažánkách přímo na hranicích Jihomoravského kraje a Vysočiny startuje na konci září sbírku dárků pro onkologicky nemocné děti.
Do Vánoc zbývají poslední tři měsíce, škola Umění tanrické jógy pro ženy Mohendžodáro proto zahajuje projekt, který má Vánoce zpříjemnit nemocným dětem. Akce nese název Hračka pomůže odehnat z čela mráčka a spočívá ve sbírání dárků pro Kliniku dětské onkologii Fakultní nemocnice Brno.
„Už hodně dlouho nad tímto tématem přemýšlím. Sama jsem lékařka i matka – maminka , takže si dovedu dobře představit, co prožívají děti na onkologii. Tím posledním impulsem pro mě byl novinový rozhovor s jedním z lékařů z brněnské onkologie, který jezdí za nevyléčitelně nemocnými dětmi dokonce domů,“ vysvětluje Monika Sičová, zakladatelka školy Mohendžodáro. Název Hračka pomůže odehnat z čela mráčka má být prý tak trochu symbolický. Má znamenat, že nemůžeme děti zbavit trápení, ale můžeme jim ho ulehčit hravou formou.
Na akci se bude podílet nejen Monika Sičová, ale všechny její žačky a další lektorky. Mohendžodáro má totiž po celé republice řadu lektorek, které tento druh tantrického cvičení vyučují. „Hodláme určitě oslovit všechny naše stávající žačky a lektorky, maily pak dostanou i ženy, které našimi kurzy prošly už před delší dobou,“ popisuje princip sbírky Sičová. Věci se budou schraňovat v Meditačním centru Lažánky a pak před Vánoci poputují rovnou do brněnského Nadačního fondu dětské onkologie Krtek, kde si je roztřídí.
A co všechno je možné dětem věnovat? „Chybí nám dárky spíše pro starší (od 12- 20 let). Ideální jsou třeba flash disky, sluchátka, powerbally, stříbrné řetízky s přívěškem pro malé parádnice, hudba, dívčí trička, bezdrátové PC myši, stolní hry. Prostě všechno, co baví současné mladé,“ vyjmenovává Stáňa Martínková, manažerka Nadačního fondu dětské onkologie Krtek. Důležité je, že půjde o věci nové a nikoli použité, jak se často u sbírek stává.
Podle Moniky Sičové ale nejde o jednorázovou aktivitu. Stejným principem chtějí v Mohendžodáru schraňovat věci pro nemocné nebo potřebné dlouhodobě. „Myslím si, že krátkodobá pomoc nic neřeší,“ říká zakladatelka Mohendžodára. Už mají prý i vytipované, koho dalšího chtějí ke spolupráci oslovit. „Napadl nás například ústav s mentálně zaostalými muži – ti jsou vlastně taky pořád dětmi. Na okraji zájmu jsou třeba i ratolesti matek ve vězení, které tam s nimi tráví dětství. Toto je ale zatím ve fázi nápadu,“ uzavírá povídání Monika Sičová.
Autor: Ondřej Rázl
