Jak dál v jaderné energetice na Vysočině?

Redakce Vysočina-news.cz obdržela reakci Strany zelených na Vysočině, požádali jsme o stanoviska také další zainteresované.

K jádru věci

Dne 25. března 2008 schválilo krajské zastupitelstvo dokument Budoucnost a rozvoj jaderné energetiky v kraji Vysočina. Stalo se tak takřka jednomyslně a napříč politickým spektrem, přestože Strana zelených, občanská sdružení a řada obcí požadovaly odložení projednávání tohoto dokumentu do doby, než vzejde nové zastupitelstvo z podzimních krajských voleb. Díky této iniciativě se alespoň podařilo doplnit prohlášení, že se tímto nejedná o podmíněný souhlas kraje ke zřízení úložiště jaderného odpadu na Vysočině. Zmíněný dokument je sice jen politický signál, protože případná výstavba nových bloků Jaderné elektrárny Dukovany (JEDU) je v rukou státu (a ČEZu), nicméně signál významný. Většina příspěvků při rozpravě vyznívala ve smyslu, že jádro je ekologické a dokonce jsme zde mohli zaslechnout, že jádro by mělo být zařazeno mezi obnovitelné zdroje energie. Rád bych proto do diskuse přispěl několika fakty.

Vyhořelé jaderné palivo rozhodně není obnovitelný zdroj energie. Naopak, je to věčný odpad – naši potomci se o něj budou muset starat ještě minimálně 250 generací. Přitom hlubinné úložiště jaderného odpadu žádná obec za svými humny nechce. Navíc zde reálně hrozí, že pokud u nás úložiště vznikne, bude sloužit i pro odpady z dalších evropských států. Uvažuje se o úložné ploše 300 hektarů. První uložení je plánováno v roce 2065. Spoléhat na to, že budoucí generace problém jaderného odpadu vyřeší za nás, je sice romantické, ale už vůbec ne zodpovědné. Podle platného atomového zákona nemají dotčené obce ani kraj právo účastnit se řízení o umístění jaderného zařízení. Kraj by měl být iniciátorem změny příslušných paragrafů tak, aby došlo ke zrovnoprávnění se státem. Obce, které úložiště nechtějí, by měly mít možnost odmítnout přípravu prací již v samém počátku.

Tvrdí se, že jaderné elektrárny jsou bezpečné a žádná havárie ani katastrofa podobná Černobylu nehrozí. Proč tedy mají provozovatelé podle atomového zákona výjimku tzv. omezené odpovědnosti za škodu, kdy v případě havárie nemusí platit za vzniklou škodu v celém rozsahu? Je to snad tím, že skutečná výše pojištění by významně zamíchala ekonomikou provozu? Zřejmě ze stejného důvodu byl také při stavbě JEDU vynechán tzv. kontejnment – betonový kryt reaktoru, který ho má chránit např. před pádem letadla.

Pro další bloky bude potřeba i další palivo. Již při současné spotřebě budeme muset během několika málo let uranovou rudu dovážet. A to nehovoříme o tom, že obohacený uran, který jediný může sloužit jako palivo, se dováží již dnes – ČR nevlastní technologie na jeho obohacování. Už dnes musí řada obcí na Vysočině čelit silným tlakům na zahájení průzkumů nových ložisek. S tím, jak cena uranu na světových trzích poroste, tlak na rozšíření těžby v nových lokalitách ještě zesílí. Devastační účinky těžby na krajinu a zejména chemické těžby na spodní vody, jsou všeobecně známé.

Představme si situaci, že někdy v daleké budoucnosti budeme nuceni přijmout jadernou energii jako nutné zlo. Jak v takové situaci zdůvodníme to, že stát a kraj se nezachoval jako dobrý hospodář a v době, kdy měl i jiné možnosti, veškeré vlastní vytěžitelné zásoby uranu spotřeboval? Ty při současné spotřebě vydrží asi na třicet let. Co potom?

Položme si otázku, zda jsou vůbec potřeba další bloky JEDU, když víme že nejlevnější energie je ta ušetřená, potenciál úspor u elektrické energie se odhaduje na čtyřicet procent, že účinnost stávajících uhelných elektráren lze použitím nejlepších technologií zvýšit z třiceti procent až na 47 procent a že se počítá s vyšším zapojením obnovitelných zdrojů energie v celkovém energetickém mixu? A také, je nutné, aby Česká republika dnes celou pětinu elektrické energie vyvážela? A ještě za ceny nižší než platí domácí spotřebitel? Navíc je to energie vyrobená z neobnovitelných zdrojů – tedy jádra a uhlí. Co uděláme až nastane skutečná energetická krize a tyto domácí zdroje budou vyčerpány? Zřejmě budeme zase na oplátku dovážet my a pochopitelně draze! A bude v té době ještě vůbec odkud dovážet?

Z jakého důvodu kraj spěchal se svým rozhodnutím, když víme, že do poloviny tohoto roku má nezávislá expertní komise předsedy Akademie věd Václava Pačese posoudit energetické potřeby České republiky v horizontu třiceti až padesáti let? Od ní přece všichni očekáváme odpověď na to, jak snížit energetickou náročnost české ekonomiky a zároveň objektivní posouzení veškerých možných energetických zdrojů státu a jejich ideální propojení ve vyváženém energetickém mixu. To bude vodítkem k rozvoji těch nejperspektivnějších.

Zamyslel se někdo někdy vážně nad tím, co bude až jednou stejně Dukovany skončí? Je tu celá řada reálných možností, kdy k tomu může dojít. Například energetická koncepce může podpořit rozvoj jen jednoho jaderného zdroje a Jihočeši budou lépe lobovat nebo by si ČEZ mohl spočítat, že se mu více vyplatí postavit nové bloky v Temelíně než na Vysočině, anebo jen z technických důvodů. Co potom?

Případné ukončení provozu jaderné elektrárny neznamená okamžité hromadné propouštění. Práce je zajištěna minimálně na dvě desítky let. Pracovníci se musí nadále starat o vyhořelé jaderné palivo, které se ochlazuje a poté je uloženo v meziskladu. Také pro vlastní odstavování a demontáž elektrárny je potřeba stejně kvalifikovaných sil, jako pro její provoz. Tato zkušenost se pak stává cenným know how, které bude perspektivně i vývozním artiklem. Myslím, že v jedné věci by se obhájci i odpůrci jaderné energie měli shodnout - je naprosto nezbytné zachovat sociální a ekonomickou stabilitu v regionu. Jinými slovy, na Třebíčsku a v sousedních oblastech Jihomoravského kraje je třeba v každém případě zabezpečit pracovní místa všem lidem, které dnes JEDU živí. Pokud se máme zachovat skutečně zodpovědně, bylo by užitečné nečekat až to nějak dopadne, ale nalézt již nyní v rozpočtu kraje rezervu pro zpracování transformační a rozvojové studie regionu právě pro případ, že to s Dukovany nedopadne. Rozhodně by nenastal konec světa. Dovedu si představit, že zde v 21. století informačních technologií vznikne např. jakési Silicon Valley, centrum výzkumu a technologického průmyslu, které dosud na Vysočině chybí.

Věda a výzkum by zde byly přímo propojeny se špičkovými výrobními provozy. Pokud zajistíme, aby zde nevznikla jen další subdodavatelská továrna automobilového průmyslu, která bude závislá na vrtoších globální ekonomiky a spekulantech s ropou - ale naopak specializovaná výroba s velmi vysokou přidanou hodnotou – zajistíme nejen dostatek pracovních míst, ale i trvalý rozvoj tohoto regionu a vyšší životní úroveň pro několik generací. Existuje řada prostředků, jak toho dosáhnout – od investičních pobídek ze strany státu a kraje, přeshraniční a mezinárodní spolupráci, spolupráci s agenturou CzechInvest až po kvalitní projektovou přípravu včetně prozíravého územního plánu. Obce by měly být součástí tohoto přípravného procesu a následně mít prospěch z přílivu pracovníků, lepší infrastruktury i dopravní obslužnosti. Není vždy jen jedno možné řešení. Je třeba vidět problém z více pohledů a být připraven.

Jiří Pykal, lídr SZ do krajských voleb a člen RKO SZ Vysočina

K jádru věci, ale pořádně!

To je opravdu dobrá výzva, pojďme tedy k skutečnému začátku dění. Ten se datuje podzimem roku 2007, kdy během semináře V poločase (myšleno době fungování elektrárny), který pořádala Občanská bezpečnostní komise složená převážně ze starostů obcí v okolí Jaderné elektrárny Dukovany.

Na semináři, který se zabývá bezpečností provozu elektrárny zaznělo z úst starostů několik příspěvků k personální situaci současné elektrárny. Průměrný věk pracovníků v elektrárně je nad čtyřicet let. To znamená že elektrárnu nestačí pouze po technické stránce modernizovat ale je třeba ji i Omladit. Úspěch náboru kvalitních mladých pracovníků, kteří by dál bezpečně provozovali jadernou elektrárnu Dukovany ale přímo souvisí s vizí budoucnosti energetiky v regionu a na Vysočině. Starostové nejbližších obcí (Dukovany a Rouchovany) znají poměrně dobře názory svých spoluobčanů a tak po semináři, který se zabýval nejen problematikou stárnutí personálu elektrárny zformulovali prohlášení k podpoře budoucnosti jaderné energetiky v regionu Dukovany. S tím se obrátili na sklonku roku 2007 na kraj Vysočina aby i kraj zaujal k tomuto problému své stanovisko a aby obce společně s krajem Vysočina a i Jihomoravským krajem hledali podporu a obnovu energetiky našeho regionu ve vládě ČR. Tuto výzvu zdola v prosinci 2007 podpořil i Energoregion 2020, který sdružuje na 140 obcí v okolí JE Dukovany.

To, že kraj Vysočina odpovídá po několika měsících na iniciativu obcí, kterou nechce a nemůže ignorovat, slyšeli z úst hejtmana Vystrčila několikrát všichni, kteří v zasedacím sále byli, tedy jak já, tak i Jiří Pykal. Všichni se o ní mohli dočíst i v médiích už v lednu 2008. Přijít pár dní před konáním zastupitelstva s návrhem na stažení bodu z jednání je možná dobrá zdržovací taktika, ale určitě to není vůči obcím Dukovany a Rouchovany a dalším fér. Ostatně podobně posoudili iniciativu k odložení bodu zastupitelé a smetli ji společně ze stolu.

Dokument Budoucnost a rozvoj jaderné energetiky v kraji Vysočina je skutečně významný politický signál, v tom se Jiří Pykal trefil. Dokument totiž vychází z respektování názorů obcí, které mluví o tom co si ve svém okolí přejí mít a za jakých podmínek, míří přes kraje až k vrcholným orgánům státu. Dosud tomu bylo zpravidla naopak a různé energetické koncepce pak často narážejí na odpor obcí i občanů. Myslím, že odborná Pačesova energetická komise variantu rozvoje, kterou navrhují obce určitě nevyloučí. Ale i kdyby vyloučila názor z Dukovan a Rouchovan a dalších sto čtyřiceti obcí regionu, je takový jak byl vyřčen.

Bořivoj Župa, předseda Občanské bezpečnostní komise, Moravský Krumlov

Vyhořelé palivo

Ve stávajících nejrozšířenějších jaderných elektrárnách (tlakovodní reaktor s uranovým palivem) se využijí za pět let provozu pouze 3-5 procent vloženého uranu, který se přemění na tzv. strusku zbytek 95 procent uranu zůstane nerozštěpen nebo přeměněn na jiné štěpitelné prvky (např. Plutonium, Neptunium...). Protože z původně vloženého uranu vyhořelo pouze 3-5 procent, říkáme raději tomuto palivu použité než vyhořelé (postaru). Tak jako použitou PET-lahev počítáme k recyklovatelným surovinám, je použitá palivová kazeta s 95 procent štěpitelného materiálu také recyklovatelnou surovinou.

Skutečný objem radioaktivního odpadu strusky je 3-5 procent, po roce 2065 se bude ukládat do miliony až miliardy let starých stabilních geologických formací tak, aby tato úložiště byla bezobslužná. Odborníci předpokládají, že když je formace stovky milionů let bez podstatných změn, vydrží tak ještě jednu tisícinu svého dosavadního stáří, tedy sto tisíc let, kdy radioaktivita uložené strusky plynule poklesne na úroveň normálního okolí. Právě pro zjištění takových vlastností je třeba udělat geologický průzkum přímo v místě předpokládané vhodné lokality.

Bezpečné elektrárny

Po moderní jaderné energetice je požadováno, aby byla zatížena řádově mnohonásobně nižším rizikem komplexního selhání než jiné zdánlivě bezpečné lidské činnosti. Toto zadání je naplňováno intenzivně po Černobylské havárii i u mnohem bezpečnějších reaktorů než byl odlišně konstruovaný černobylský typ. Současné riziko velké havárie je na úrovni 1:1 000 000 nebo chcete-li představitelněji jedenkrát za milion let. Z pohledu podnikání je to nejbezpečnější obor. Omezené ručení v pojištění za jaderné škody je složitá problematika, která souvisí s mezinárodní praxí a dohodami v jaderných oborech, kdy stát přebírá prostřednictvím speciálních státních dozorů nad provozem jaderných zařízení (SUJB) jak část odpovědnosti za bezpečnost provozu, tak za případné škody.

Zásoby uranu

Tak, jak se zvyšuje jeho cena, se zvyšují ekomomicky těžitelné zásoby. Poslední oficiálně uváděná čísla hovoří o zásobách na 250 let. Pokud má pan Pykal pro naši republiku zásoby na třicet let, pak to znamená že při výše zmíněné recyklaci, která by vedla k tomu, že nebudeme využívat jen 5 procent uranu jako dosud, ale aspoň padesát procent je to nejméně desekrát déle a tedy tři sta let a to už je lepší číslo. V problematice recyklace a úspor mohu s panem Pykalem jenom souhlasit.

Kontejnment, neboli ochrannou obálku Jaderná elektrárna Dukovany má, jinak by elektrárna skončila stejně jako starší bloky V1 v Jaslovských Bohunicích a Bulharsku z důvodu podmínek vstupu ČR do EU. Nemáme sice charakteristický válec nebo kopuli kontejnmentu nad reaktorem ale naše konstrukce proti pádu letadla odolná je.

Potřeba elektřiny

U jaderné elektrárny trvá zhruba patnáct let od prvních plánů výstavby do jejího spuštění a výroby prvních megawattů. Uvádění aktuální spotřeby v souvislosti s plánováním výstavby elektrárny je jenom předstírání, že není třeba přemýšlet dopředu. Je to jako bychom si projídali pšenici určenou na osev s tím, že je jí tam pořád dost. V červnu bychom se pak divili, že nemáme ani co jíst ani co a kdy sít.

Devastační účinky těžby uranu na krajinu

Chemickou těžbu by dnes sotva kdo chtěl a povolil a co se týká hlubinné těžby doporučuji si procestovat okolí současné těžební oblasti v okolí Rožínky na Bystřicku a zajít i do oblastí rekultivovaných skládek hlušiny. Nnenajdete hned tak kouzelnou krajinu a přírodu jinde.

Ukončení provozu Jaderné elektrárny Dukovany určitě jednou přijde (2035?). Ze zahraničních zkušeností víme, že rozebírání elektrárny zaměstná jenom zlomek lidí. V SRN zaměstnali třetina stávajícího personálu elektrárny Rheinsberg, ale tento vysoký podíl měl důvod spíše v sociální situaci regionu který byl na provozu elektrárny závislý než v technologické potřebě tak vysokého počtu personálu. Proto je vhodné vedle rozebírání plánovat také výstavbu nového zdroje tak, aby ke zmíněným sociálním otřesům nemuselo docházet.

Reakce Petra Spilky, mluvčího Jaderné elektrárny Dukovany

Spolupráce: Eva Fruhwirtová

Autor: Milan Pilař