Masopustní taškařice žijí dál

Vavřinec Leandr Rvačovský z Rvačova se o fašanku ve své mravokárné satiře Masopust, k níž byl inspirován pobytem v Moravských Budějovicích v letech 1570-1573, vyjádřil takto: „Lidé nadělají si sukní kožených, chlupatých, vlčích, medvědích, vepřových, telecích, svinských, kozích, psích a tak se přetvoří: muži v roucha ženská a zase ženy v roucha mužská se zaobláčejí, barvami ďáblům podobni se činí. Zčerní se a zmaží sazemi, kolomazí, smolou.”

Byl by jistě tento novokališnický farář překvapen, že i po staletích se konec masopustu slaví v Budějovicích podobným způsobem. A je pěkné, že se zde stalo tradicí dodržovat přesně i termín, kdy se s masopustem loučíme, to znamená, že průvod masek se dá na pochod v úterý před Popeleční středou, tak jak to má správně být.
Za velkého zájmu diváků se vydali v úterý účastníci průvodu spolu s hudbou od zámku kolem náměstí k radnici, kde už je očekával místostarosta města Jan Kocáb. Mimo obdarování dal účastníkům i svolení k obřadu pochování basy. Ten se uskutečnil před zcela zaplněným sálem Besedy v režii Václava Kováře, obřadníků a plaček.
Všichni se náramně bavili a neskrývali radost z různých převleků masek. Byly zde jeptišky, babky a tetky, myši, kočárek s nemluvnětem, středověký truvér, zdravotní sestry, sněhulák i paní provádějící masáže všeho druhu… Je v jejich počínání možná i kousek předvádění, ale většinou chtějí sami sobě, hlavně však přítomným divákům, ukázat, že se umějí bavit. Připomínají svým bujarým veselím, že tradice starobylého zvyku u nás stále žije.

Autor: Pavel Kryštof Novák