Pamětnická publikace již brzy spatří světlo světa

Během práce na loukách došli členové Sdružení Krajina k tomu, že je důležité znát historii těchto luk a způsoby jejich dřívějšího obhospodařování. Tyto informace nejsou většinou nikde zaznamenány a jsou jen ve vzpomínkách bývalých hospodářů, kteří postupně odcházejí. Rozhodli se proto metodou orální historie prozkoumat minulost luk a způsoby dřívějšího hospodaření v krajině. Od roku 2010 vyzpovídali celkem 21 pamětníků věku od 68 až pod 97 let. Z rozhovorů se jim podařilo sepsat publikaci nabytou informacemi o soukromém hospodaření před nástupem kolektivizace. Kniha zavede čtenáře do krajiny předků, jejichž pozůstatky se nyní snaží zachránit a zachovat pro další generace. Dozví se, jak vypadal hospodářův rok. Jak a kdy probíhalo kosení podmáčených luk, co obnášela každodenní starost o dobytek, co se nejčastěji pěstovalo a jak bylo násilně ukončeno soukromé hospodaření. Publikaci doplňují dobové i současné fotografie.

Vzpomínky a vyprávění pamětníků mohou být inspirací k tomu, jak dál dlouhodobě využívat krajinu, aby její funkce byla zachována. Zároveň mohou sloužit jako důležitý podklad pro současnou praxi v ochraně přírody.
Pár úryvků pro ty, co se už nemohou dočkat:
...Otec vstal ve čtyři hodiny, vzal tři kosy na rameno, my s bráchou jsme vzali motorku a tátovi jsme řekněme do těch půl šesté pomáhali tu louku posekat. V půl šesté jsme sedli na motorku a jeli do práce (Klaců). Sekali třeba do jedenácti, dokud to šlo a dokud mohli. Ona je to taky námaha sekat. To se sekalo všechno ručně. To vždycky maminka nesla sekáčům na louku míchaný tvaroh a bochník chleba. K tomu demižon kořalky. Místo kafe, které dřív nebylo, tak pili kořalku (Spilková).
...To se seklo, že některé kytky ani nestačily vykvést. Rostla tam například masožravá kytka rosnatka okrouhlolistá (Malá). Pamatuji si, jak jsem chytal mouchy a dával je na ni. Ony se přilepily a už se neodlepily (Štegner).
...Když už jsme chodili do školy, tak ze vsi jsme tam vodili na pastvu pást kozy a husy. A tam kluci dělali všelijaké vylomeniny. Jednomu jsme říkali Jenerál z kozy spad. Ten tam vodil kozla a jezdil na něm (Janáček).

Více informací na: www.sdruzenikrajina.cz.

Autor: Dagmar Papáčková