Paul Oglesby: Stále se považuji za studenta České republiky

Oglesby si posluchače získal úvodním výstupem, kterému nechyběl humor a nadhled. Okamžik, kdy si utíral velkým kapesníkem oči se slovy "Nejsou to emoce, ale alergie." publikum rozesmál.

Paul Oglesby dorazil ve společnosti zkušeného překladatele. Ačkoliv je jeho práce zaměřena na vztahy Spojených států a České republiky, funkci velvyslance zastává teprve od října minulého roku, a proto nejsou jeho znalosti českého jazyka na takové úrovni, na jaké by si přál.

Kromě svého nynějšího zaměstnání působil ve stejných službách i v Bukurešti, Bratislavě a Spojených státech. Jeho hlavním úkolem je připravit tiskové mluvčí na otázky všeho druhu z celého světa a dbát na to, jaký vliv budou mít jejich informace na vztahy mezi naší zemí a USA.

Zajímá se o českou historii

Sám se o Českou republiku i její historii zajímá a stále se učí něco nového. "Výhodou cizince je, že můžu pokládat jakékoliv otázky, i ty hloupé," přiznal americký atašé.

Už samotná návštěva Havlíčkova Brodu pro něj byla neobvyklým zážitkem, zvlášť když navštívil Dům K. H. Borovského. Sám se nazval doslova "bláznem do české historie", které prý během své funkce naprosto propadl.

Na konci přednášky přišly na řadu dotazy z řad posluchačů. Chtěli vědět, jak pohlíží na imigrační politku, zda si ráno přečte dříve americké nebo české noviny či jaký má názor na knihu Bernarda Goldberga o liberální zaujatosti médií v USA. Oglesby hovořil o tom, která česká témata ve Spojených státech čtenáře zajímají nebo jaká je největší chyba tiskového mluvčího.

"Nejhorším okamžikem je určitě ten, kdy tiskový mluvčí při zodpovídání otázek ztratí nervy. Je nepříjemné sledovat, když takový významný představitel ztrácí sebekontrolu," konstatoval.

Novinářem nikdy být nechtěl

Zajímavostí je určitě i to, že i když se většinu svého času pohybuje v oblasti médií a komunikuje s novináři, sám se jím nikdy netoužil stát. "Nedokážu si představit, že bych se musel lidí na něco vyptávat po telefonu. I když chci jen zavolat operátorovi, musím požádat manželku," prozradil Oglesby.

Autor: Vendula Kadlecová