Po prohlídce Bosche: robot vám připraví osvěžující občerstvení

Parkoviště před sídlem největšího zaměstnavatele na Vysočině praská ve švech. Středeční odpoledne ve firmě Bosch Diesel Jihlava. Dvě hodiny odpoledne a lidé procházejí ven moderně vybavenou vrátnicí. Někteří ve spěchu, jiní se před cestou domů vesele vybavují se svými kolegy.

My vyrážíme proti davu se snahou proniknout dovnitř obrovského areálu firmy. Vrátní nás pouští a během chvíle už nám jde naproti mluvčí společnosti Mojmír Kolář. Společně směřujeme do školicího střediska na druhém konci pozemku. Cesta tam trvá několik minut. Dnes tu očekávají přes čtyřicet českých a rakouských účastníků projektu Mladá univerzita Waldviertel. Program akce slibuje dětem základních škol, že budou moci nahlédnout pod pokličku technice.

Závody autíček

Zatímco vcházíme do budovy, Mojmír Kolář nás seznamuje s dalšími detaily akce, nyní už za asistence dalších dvou zaměstnanců firmy. Letos sem zamíří spolu s pěti děvčaty celkem čtyřicet dva dětí ze základních škol, které jsou rozdělené do česko-rakouských týmů. Ze stavebnice KiTec vyrobí autíčka a stavební konstrukci a na závěr uspořádají vlastní závody.

Teď ale vcházíme do učebny vyhrazené pro středoškoláky. Na stolcích se sem tam pohybují jednoduché, ale promyšlené přístroje a hračičky, lenoší tu elektrické obvody a návody na jejich sestrojení. Firma tu školí kolem dvou stovek učňů. „Vzděláváme studenty pro celý kraj, ne pro sebe. Je tu i riziko, že potom odejdou jinam. Když totiž řeknou, že byli u Bosche, mají o ně zaměstnavatelé zájem,“ vysvětluje přínos školicího centra mluvčí.

V další učebně je pro mládežníky z Mladé univerzity připraveno občerstvení a stavební díly s nářadím, aby se hned po příjezdu mohli směle vrhnout do práce. Nato se dostáváme do poslední místnosti.

Štáva z molochů

Z jedné strany se to hemží technologicky vyspělými stroji, jejichž hodnota se pohybuje kolem tří milionů, ale také těmi zastaralejšími, které slouží spíše pro ilustraci studentům. Při pohledu do protějšího kouta studovny spatřuji v klecích uvězněné konstrukce, ze kterých se při bližším zkoumání vyklubali inteligentní pomocníci. Jeden z dvoumetrových molochů, které sestavili středoškoláci, během chvíle popadá kelímek a připravuje uprostřed horkého dne osvěžující šťávu.

Zatím náš průvodce dodává, že firma poskytuje vybraným zájemcům možnost dosáhnout na stipendijní program. „U studentů záleží mimo jiné na prospěchu. Absolvují ale i personální pohovor, který obsahuje také technickou část,“ objasňuje náš doprovod některé z podmínek přijetí s tím, že naposled přijali asi sedmdesát procent, tedy téměř dvacet stipendistů.

Naše exkurze končí opět před vrátnicí s Mojmírem Kolářem. Autobus právě přiváží očekávané žáky, kteří se vrací z výletu do centra Jihlavy. Je možné, že na některé z nich čeká kariéra ve vedení firmy.

Autor: Lucie Marková