Pohyb je život, tvrdí železný muž ze Žďáru

Osmdesátiletý Miloš Živný ze Žďáru nad Sázavou rok co rok pořádá vytrvalostní závody v dlouhém triatlonu Železný muž-Ironman. Tento titul už získal celkem patnáctkrát, v letošním prvním závodu v sobotu 28. června se mu ale nedařilo. Upadl mu pedál od kola a na závěrečný maraton už nenastoupil. „Doběhl mě vítr a vlastní nepřipravenost,“ přiznal závodník stáje České spořitelny.

Jak jste zahájil sobotní závod?
V sobotu jsem se trochu zdržel na startu, začal jsem s plaváním v sedm třicet místo v sedm hodin. Plaval jsem na Piláku podél hráze šestnáct délek, které dohromady daly necelé čtyři kilometry. Zprvu se mi počasí zdálo dobré, ale pak jsem zjistil, že je obrovský vítr, na vodě byly veliké vlny, které mi to plavání samozřejmě ztěžovaly. Hodně mi ale pomohl neoprén, když jsem si ho sundal, byl jsem skoro suchý.

Vždycky plavete s neoprénem?
Teď už ano. Pamatuji si závod, kdy jsem plaval jenom v plavkách, po chvíli jsem byl úplně zmrzlý a podchlazený, klepal jsem se jako ratlík.

Ale to se vám v sobotu nestalo…
Ne, v sobotu jsem shodil neoprén, osušil se, něco pojedl, napil se. Nespěchal jsem. Na Ironmana je časový limit dvacet čtyři hodin, takže já ve svém věku už dělám jen tak, abych se do toho vešel. Letos jsem si však na kolo vybral špatnou trasu. Jel jsem kolem Piláku do Polničky, foukal silný jihozápadní vítr, ze stromů odlétaly větve a ještě jsem musel odstraňovat z cesty ty, které tam ležely od té středeční bouřky. Navíc to vůbec neutíkalo, jet to čtyřicet pětkrát, to je na nic. No a vše to skončilo chvíli před desátou hodinou večer, když mi upadl pedál, zlomil se, únava materiálu. Maraton jsem pak už neběžel, nemělo to cenu.

Takže s časovkou na kole jste nebyl spokojen?
Vůbec, musím se přiznat, že to kolo jsem podcenil, málo jsem potrénoval, zanedbal jsem to. Měl jsem ho píchlé a až týden před závodem jsem ho odvezl na opravu. Přestože mám rok kolo nové, jel jsem na starém, no zkazil jsem to, to můžu sebekriticky přiznat.

Co děláte teď?
Připravuji se na další závod, který mě čeká v sobotu 2. srpna. Stále dvoufázově trénuji, ráno chodím běhat do lesa na Křivák, odpoledne plavu na Piláku, na Dářku nebo na Medlově. Tam se mi líbí nejvíce, je tam krásná příroda a taky čistá voda. A hlavně musím dopilovat to kolo.

Kdy jste se poprvé zúčastnil soutěže Ironman?
Poprvé jsem takto závodil v roce 1985 ve Slavkově u Brna, tam bylo moc hezké prostředí, jezdil jsem tam rád, zúčastnil jsem se tuším třikrát nebo čtyřikrát. A od té doby mě to stále drží.

Účastníte se ale i jiných závodů…
Ano, třeba jsem byl na Olympijském maratonu, ten je kratší, tvoří jej jeden a půl kilometru dlouhé plavání, čtyřicet kilometrů časovka a deset kilometrů běhu. Velmi příjemné vzpomínky mám také na Superželezňáka. Titul Superželezným muž se mi taky podařilo získat. Tento vrcholový triatlon tvoří pětikilometrové plavání, časovka na kole dvě stě padesát kilometrů a ultramaraton dlouhý padesát kilometrů. To byla moje sóloakce v srpnu roku 1999. Ale o to moc velký zájem není, jde o dost namáhavý sport, není to žádná legrace. Pak se účastním i Vírského maratonu, který je dlouhý třicet dva kilometrů. Při běhu zurčí Svratka, taky je to fajn, ale vždycky tam bývá velké teplo. Celkově se ale teď věnuji spíše dlouhým triatlonům.

Jak se udržujete v kondici?
Mám takový seznam věcí, které se snažím dodržovat. Například pravidelně užívám Bioaktivní Selen plus Zinek na klouby, vždyť spousta lidí v mém věku už chodí o holi. Také je dobrá lžička medu na lačno, cibule a česnek jako základ stravy a dodržovat pitný režim. Po jídle si dám pivo na dobré trávení a také pojídám mladé kopřivy, jejich vršky. Dneska jsem měl dvě dávky, ani jsem nesnídal, přes rty to pálí, ale v puse už je to dobré. Důležité je také umět odpočívat, odkrvit nohy, protože ty jsou nejnamáhavější část těla, je potřeba se o ně pečlivě starat. Taky každé ráno cvičím, začínám s kartáči v ruce, kterými si promasíruji celé tělo, prokrvím vlásečnice. Z jídla doporučuji jogurty a sýry kvůli vápníku a taky mořské ryby, třeba makrely. A taky je nutné chodit nejméně dvakrát do roka k zubaři, neboť od zubů je hodně nemocí. Rád bych jezdil každý rok k moři, protože slaná voda je balzám na tělo, stejně jako prosolený vzduch, který u moře je.

Co na vaše závodění říká vaše manželka?
Ta mě už za to odsuzuje, je spíše konzervativní, říkala mi, ať už toho nechám, ale mě to baví. A dokud tělesná schránka drží pohromadě, je to v pořádku. Rád běhám, rychle chodím, plavu, jsem vlastně takový vlk samotář, ale sportovat nepřestanu, vždyť pohyb je život.

Foto: Tomáš Marek

Autor: Lucie Pátková