Poperk – jedno z míst, díky němuž bylo osídleno Havlíčkobrodsko

Na mnoha místech v okolí Havlíčkova Brodu jsou dodnes k vidění více či méně patrné terénní nerovnosti, které jsou pozůstatkem dávné těžby stříbra. Jeden z nejlépe dochovaných dokladů středověkého dolování cenných kovů nejen na Vysočině, ale v celé České republice, se nachází v lese mezi Hesovem a Utínem asi tři kilometry od Přibyslavi.

Na místě bývalého kutiště Poperk lze dodnes pozorovat desítky nepravidelně rozmístěných jam, které jsou pozůstatky povrchových těžebních polí. Některé rozsáhlejší prohlubně, jež dosahují až deseti metrů hloubky, pak možná vznikly i kvůli propadu podzemních štol.

Přestože archeologické průzkumy naznačují, že neorganizovaná těžba stříbrných rud byla v okolí dnešního Havlíčkova Brodu zahájena už v první polovině 13. století, první písemná zmínka o dolování cenných kovů pochází až z roku 1257. Tehdy totiž byla Smilem z Lichtenburka, který se výraznou měrou zasloužil o první systematické osídlení Havlíčkobrodska, vydána listina, jež dokládá existenci jakýchsi hornických obvodů.

Jeden z těchto obvodů měl centrum v Přibyslavi. A právě do přibyslavské oblasti náleželo i kutiště Poperk, které podle názorů odborníků patří mezi nejstarší a zároveň největší stříbrné doly na Havlíčkobrodsku. První písemná zmínka o Poperku sice pochází až z roku 1285, je v ní však připomínáno hned třináct těžebních polí, což teorii o značném významu i rozsahu zdejšího dolu jen potvrzuje.

Kdy bylo dobývání stříbra na Poperku ukončeno, rovněž není jasné. Má se však za to, že poslední středověcí horníci tamější důl opustili nejspíše někdy na přelomu čtrnáctého a patnáctého století, kdy byly poperské stříbrné zásoby zřejmě definitivně vyčerpány.

Podle dochovaných písemností pak ke kutišti Poperk, které zabíralo plochu přibližně jednoho hektaru, náležela také hornická vesnice Buchberg, jež se podle historiků nacházela nejspíše kdesi v okolí dnešní obce Utín.

Autor: Jiří Svatoš