Před sedmdesáti lety u Přibyslavi padl československý generál Luža

Vojákem se Vojtěch Luža proti své vůli stal už v roce 1914, kdy musel v rakouské uniformě nastoupit na východní frontu první světové války. Nedlouho poté jej však zajala ruská vojska a už v dubnu 1916 se mladý český podporučík přihlásil do československých legií, s nimiž následně absolvoval čtyři náročná léta plná bojů proti ruským bolševikům. Do Československa se Luža se svými spolubojovníky vrátil až na počátku května 1920.

Poté, co absolvoval Vysokou školu válečnou v Praze, se stal uznávaným vysokým důstojníkem. Velel mimo jiné armádním sborům v Trenčíně, v Olomouci či v Brně. Po mobilizaci v roce 1938 pak řídil druhou československou armádu, která měla proti nacistické agresi bránit severní Moravu. Po přijetí Mnichovské dohody však z vojenské konfrontace sešlo. Luža proti kapitulaci protestoval, podpořil dokonce platonické pokusy o vojenský převrat, změny stanoviska své vlády však nedosáhl. Z armády pak definitivně odešel v červnu 1939.

Odbojářem ihned po okupaci

Příjezd německých vojsk do Čech a na Moravu Vojtěcha Lužu silně zasáhl. Bezprostředně po okupaci tak vstoupil do odboje. Předpokládal rychlé zničení velkých skupin, proto se stal členem méně známého protifašistického uskupení Parsifal. Také to však Gestapo dokázalo rozkrýt. V září 1941 však Luža zatčení i s trochou štěstí unikl. Od té doby ale žil až do své smrti v ilegalitě.

Bývalý československý generál se skrýval na mnoha místech na Českomoravské vrchovině a na jihu Moravy. I ve svých úkrytech však Vojtěch Luža udržoval kontakt s exilovými představiteli i s se zbytky domácích odbojových skupin. V létě 1944 pak spolu s dalšími českými důstojníky začal v okolí Prahy připravovat povstání českého lidu.

Smrt přišla u Přibyslavi. Bez varování

Jejich úsilí však bylo prozrazeno a po smrti dvou spolubojovníků se Luža musel na přelomu září a října spolu se svým spolubojovníkem Josefem Korešem přesunout zpět do bezpečnějšího úkrytu na Moravě. Po sto dvaceti kilometrech vyčerpávajícího pochodu dorazili 2. října 1944 do Hřišť u Přibyslavi. Bylo těsně po čtvrté hodině odpolední.

Oba muži žádali o pomoc a možnost odpočinku nejprve u tamější obyvatelky Aloisie Matějové, ta je však pouze odkázala na starostu vesnice Jaroslava Honzu. Ten zprvu nepojal podezření a oba odbojáře nechal ubytovat v hřišťském hostinci. Po několika hodinách se mu však příchod dvou tajemných mužů začal zdát podezřelý, a tak požádal četnického strážmistra Josefa Navrátila, aby příchozí prověřil.

Horlivý četník však namísto toho ihned zatelefonoval pro posily do Přibyslavi. Kolem sedmnácté hodiny pak tři příslušníci protektorátního četnictva vstoupili do hostince a odpočívající muže vyzvali, aby se vzdali. Oba odbojáři však vytasili zbraně a začali střílet. V následné přestřelce byl armádní generál Vojtěch Luža zastřelen, jeho pobočník Josef Koreš pak po krátkém útěku spáchal sebevraždu. Pravou identitu obou mrtvých Gestapo odhalilo až o několik dní později.

Tím však celá tragédie neskončila. O necelý měsíc později totiž sovětští partyzáni jako odvetu za zabití odbojářského velitele přepadli přibyslavskou četnickou stanici, kde postříleli pět lidí, z nichž alespoň minimální podíl na zastřelení generála Luži měli pouze dva. Hlavní viníci smrti příslušníků českého odboje – strážmistr Navrátil a starosta Honza tomuto řádění unikli. Josef Navrátil však zemřel 25. dubna 1945 při náletu na Tišnov.

Autor: Jiří Svatoš