Sýček z Vysočiny zmizel, sova pálená má namále

„Sýček někde možná utajeně žije, ale nemáme o něm žádné zprávy,“ vysvětluje Pavel Koubek ze sdružení Zelené srdce. Sýček žije v blízkosti lidských sídel a nevyhýbá se ani městům. Hnízdí v dutinách stromů, ale častěji ve škvírách a různých otvorech ve zdech dom ů. Nejčastěji se prozradí charakteristickým houkání připomínajícím půjď-půjď. „Pamětníci vzpomínají, jak byl pro tento hlas slyšitelný v každé vesnici v minulosti považován za posla smrti, který lákal duše nemocných na onen svět, ale to je jen pověra,“ vysvětluje Koubek. Ohrožen je používáním chemických látek v zemědělství, změnami v hospodaření v krajině, ale také autoprovozem. „Z posledního prokázaného hnízdění vylétla čtyři mláďata a po několika dnech bylo jedno nalezeno na silnici mrtvé po srážce s autem,“ říká o jednom z důvodu ohrožení Pavel Koubek. V celé republice se odhaduje, že je posledních 120 párů těchto sov, a protože se jejich počty neustále snižují, je horkým kandidátem na vyhynulý druh nejen na Vysočině.

Namále má i další druh sovy žijící v lidských sídlech, sova pálená. Ta hnízdí na kostelních věžích nebo půdách zemědělských budov. Většina kostelních věží je dnes uzavřena proti vnikání holubů a ve všech zemědělských objektech je přítomná kuna skalní, která je hlavním predátorem této sovy. „Když jsme v roce 1996 začínali s projektem na záchranu  sovy pálené, předpokládalo se, že zde stále roztroušeně hnízdí, ale skutečnost ukázala, že i ona je na Vysočině velice vzácná a naše odhady dnes říkají, že hnízdí dv a páry na každém okrese kraje,“ vysvětluje Pavel Koubek.
Poslední prokázané hnízdění je však z roku 2005 z Pelhřimovska a od té doby i u tohoto druhu chybějí důkazy. V letech 1996 až 2000 bylo rozmístěno v zemědělských objektech víc jak 200 kusů budek zajištěných proti vnikání kuny skalní. „Část budek už dnes není, protože některé byly ukradeny, zničeny a často došlo ke zbourání celých objektů nebo jejich přestavbě, ale zbylé budky jsou stále pro hnízdění sovy pálené připravené a my se je snažíme každoročně alespoň částečně kontrolovat,“ vysvětluje Koubek.
Ochránci přírody se snažili sově pálené pomoci i vypouštěním sov z umělého odchovu zoologických zahrad, ale vypouštění bylo ukončeno v roce 2009.  „Ne, že by nebylo možné sovy na vypouštění získat, ale je na to nutná výjimka ze zákona a tu se nám nepodařilo obnovit,“ dodává Koubek. Naděje na prokázané hnízdění sovy pálené na Vysočinu je ale o něco větší, než u sýčka. Snad jsou odhady o skrytě hnízdících párech správné. Tyto sovy v prvním roce života migrují až do vzdálenosti 100 km a je tedy možné, že se z níže položených oblastí, kde se jim daří lépe, vydají i na Vysočinu.  Zda se to podaří už letos,  ukážou zanedlouho kontroly budek, protože hnízdní sezona právě začíná.