Univerzita jako z Harryho Pottera

Ale ani chlapce s jizvou na čele, ani Hermionu nebo snad Brumbála jsem ve škole zatím nepotkala. Možná je to tím, že na přednášky chodím do jiných částí univerzitního kampusu. Do obyčejných několikapatrových domů, ve kterých učí normální profesoři a ne kouzelníci. V nádherných věžatých stavbách jsem zatím byla pouze na „matrikulaci“. Kdo by si pod tímto termínem představoval slavnostní akt, který nováčky pasuje na oficiální studenty univerzity, byl by na omylu.

Samotná matrikulace trvala pouze pár minut, podle toho, kolik lidí přišlo před vámi. Stanovení příslušné hodiny podle začátečního písmene vašeho příjmení čekání značně zkrátilo. Po usmívajících se Japonkách s rovnými černými vlasy jsem se dostala na řadu. Sedla jsem si k úřednici, jež seděla před počítačem, odevzdala jí příslušný dokument a počkala, až si mě najde v databázi. Pak jsem uposlechla jejímu „keep smiling“ a pokusila se vyloudit přirozeně vypadající úsměv na malou kulatou věc, která se tyčila proti mně. Za několik vteřin už jsem držela v ruce svoji ID kartu s mojí fotografií a patřičnými údaji o mně. Poděkovala jsem a matrikulace byla za mnou.

Knihovna i s českými spisovateli

Mé první kroky s vytouženou průkazkou vedly do univerzitní knihovny, kam už jsem konečně mohla. „University Library“ má několik pater, dole ji hlídají dva strážníci, nabízí nespočet počítačů a nechybí v ní literární kavárna. Srdce mi poskočila, když jsem v oddělení „slavonic literature“ mezi polskými a ruskými díly našla i regály s knížkami českých autorů. Kundera, Hrabal, Lustig – cítila jsem se jako doma.

V přízemí knihovny jsou sympatické „self-checky“ neboli zařízení, které studentům dovoluje půjčit si knihy bez návštěvy výpujčního pultu. Stejně tak je možné knížky zase vrátit – vhozením do boxu, který se nachází jak uvnitř knihovny, tak i venku u vstupních dveří.

Jednotlivé budovy kampusu nesou názvy převážně mužských osobností. Je tu Stevenson Building, Adam Smith Building, Gregory Building. Ačkoli nejsou tak krásné jako ty u hlavní brány University of Glasgow, jsem ráda, že mám možnost v nich studovat. A „harrypotterovskou částí“? Tou se kochám, kdykoli jdu kolem.

Autor: Lucie Pátková