Známý i neznámý hrad Pernštejn

Pernštejn se nachází na nepříliš vysokém skalnatém návrší, ohraničeném u paty cestami z Nedvědice do Věžné a do Bystřice nad Pernštejnem. Hrad se tyčí nad Nedvědicí, nad zeleným mořem lesů, jež byly v dávných dobách domovem jelenů, medvědů, vlků a zubrů i lovců, uhlířů a kutačů rud. Spousta lidí Pernštejn považuje za jeden z našich nejzachovalejších a nejkrásnějších hradů.

Hrad, který byl východiskem a základnou vzestupu mocného rodu pánů z Pernštejna, vznikl v polovině 13. století. Do poloviny 16. století byl několikrát přebudován a zejména rozšiřován. Původní hradní jádro nebylo rozsáhlé, mělo však věž i mázhaus, velkou síň a palác. Věž kruhového půdorysu, zvaná Barborka, byla vysunuta ke straně předvídaného útoku a natočena k ní výhrůžným břitem. Byla původně nižší a stála volně, obtočena jen okružní hradební zdí s ochozem. Se sousedním palácem, rovněž samostatně stojícím, byla spojena patrně visutým můstkem. Tuto podobu, připomínající větší tvrz, nepodržel ovšem Pernštejn dlouho. Už ve 14. století vznikla přístavba v severovýchodní části hradního území, která značně změnila dost rozsáhlé nádvoří a dala základ k vytvoření druhého obytného traktu.

Stavební rozmach v 15. a 16. století

Největší stavební ruch nastal na hradě v 15. a počátkem 16. století. Vynutil si jej stále rostoucí význam pernštejnského rodu. Ze soukromého hradu, nenáročného rozlohou i výstavbou, se stalo důležité politické a správní středisko a reprezentační panské sídlo. Je nesnadné přesněji stanovit, na kterém místě stavební úpravy začaly. Snad byl ještě za života Viléma z Pernštejna rozšířen palác a jižně od něho zřízeno nové nádvoří. Jistě však už v prvních desetiletích 15. století vznikla první přístavba vně ohradní zdi, v místech mohutného opěrného pilíře, a v krátkých intervalech další obytné budovy, které pronikavě změnily tvářnost Pernštejna. Zakrytím válcové věže s břitem ztratil hrad svůj hrdý až útočný ráz a změnil se v opevněné obydlí.

I na opačném konci se hrad rozrůstal. Na zmíněném nádvoří vznikla koncem 15. století mohutná stavba reprezentačního charakteru s největší místností hradu, s tzv. rytířským sálem. Rovněž na sklonku 15. věku vyrostla na této hradní straně první hranolová věž, která sice měla i obrannou funkci, byla však vyhrazeno převážně obytným účelům.

Do pokročilého a pozdního 15. století spadá také vznik větší části jednoduchého, ale velmi účinného opevnění. Vnitřní pás hradeb, obíhající celkem souvislý parkán, vytvořily spojovací hradební zdi vložené mezi dvě válcové věže, věžovitou čtvrtou bránu a velkou, samostatně stojící hranolovou věž, původně vyšší a spojenou s hradem dvěma visutými můstky. Od nejbližšího okolí byl tento pás hradeb oddělen hlubokým okružním příkopem, přes který vedl padací most čtvrté brány. Předsunuté opevnění se pak soustředilo jen ve směru očekávaného útoku. Hradbou i příkopem navázalo na vnitřní obranný pás a šlo po šíjí daleko dopředu, až k polokruhové baště u první brány. Zahrnovalo v sobě několik pevnostních útvarů, z nichž nejúčinnější byl barbakan. Byl opatřen v prvním poschodí řadou střílen rozestavěných tak, že umožňovaly obranu v širokém úhlu.

Také v 16. století se na Pernštejně stavělo. Jako předchozí přístavby sledovalo i nejnovější stavební podnikání odstranění strohého obranného charakteru hradu. Mělo dobudovat stále sice ještě opevněné, především však pohodlné sídlo, které mělo důstojně reprezentovat rostoucí význam Pernštejnů. Patrně ještě v první čtvrtině století byla dokončena stavba knihovny a dalších obytných místností v místech nynější tzv. černé brány, která využila stavebně hradební zdí i jedné zdi první hranolové věže. Tento nový trakt, prolamující půdorysnou uzavřenost vnitřního hradu, nebyl však už jen neorganickým účelovým přiřazením nových prostor. Jako první sledoval v značné míře výtvarné zřetele, především v půdorysné pravidelnosti a v symetrickém řešení obou volných průčelí. Současně s jeho přístavbou bylo provedeno několik menších stavebních úprav, jimiž byl stavební vývoj hradu v podstatě skončen.

Architektura, sochy a malby

Ačkoli je Pernštejn známý hlavně pro svůj stavební vývoj, nechybějí mu zajímavé a výtvarně velmi hodnotné architektonické detaily ani kvalitní sochařská a malířská výzdoba. Vedle pozdně gotické sklípkové klenby, kterou lze nalézt i na jiných pernštejnských stavbách, například Kunětická Hora v Pardubicích, vynikají přesně opracovaná mramorová ostění oken a dveří, pocházející většinou z rozhraní gotiky a renesance, a stejně pečlivě opracované krakorce nejrůznějších tvarů, nesoucí arkýře a ochozy. Z plastické výzdoby jsou pozoruhodné štukové reliéfy v rytířském sále z doby kolem roku 1700, pomník majitele hradu I. Schröffla z roku 1806 a F. Schröffla z let 1807-O8 v hradní zahradě, oba od Ondřeje Schweigla. Z malířské výzdoby jsou vedle několika kvalitních obrazů v galerii cenné nástěnné malby v ložnici a v tzv. čínském salónku, pocházející asi z 60. let 18. století, a nástropní a nástěnné malby v kapli Obrácení sv. Pavla, malované v roce 1716 F. J. Ecksteinem.

Na průvodcovské trase si tedy návštěvníci prohlédnou obdivuhodnou architekturu jednotlivých hradních částí a v interiérech, značně rozdílných vybavením i výzdobou, sledují vývoj šlechtického sídla od jednoduchého hradu přes pozdně gotickou pevnost, renesanční palác, barokní, rokokovou a klasicistní rezidenci až po romantismus poloviny 19. století.

Co možná nevíte

Svorníkem vztahů hradu Pernštejna a městečka Nedvědice je jejich pojmenování. Jakkoli je zvuk obou místních jmen zcela odlišný a má dokonce původ v jiných jazycích, sémanticky jsou názvy v podstatě totožné. Oba vycházejí z pojmenování někdejšího vládce lesů - medvěda. Pernštejn je českým derivátem, odvozeným z hornoněmecké výslovnosti spisovného německého Bärenstein. Okolo roku 1285, kdy poprvé v pramenných materiálech zaznívá toto jméno, jsou německé názvy, zejména u nově budovaných opevněných sídel, nejvíce v kurzu. Jeho kořeny jsou ale dozajista starší a místního původu.

Málokdo ví, že se na Pernštejně nahrávala pohádka Ludvíka Ráži Sedmero krkavců.

Hrad nebyl nikdy dobyt. Částečně byl roku 1645 Švédy pobořen, ale zůstal nedobyt.

Zdroje a fotografie:
www.nedvedice.cz, www.hrady.cz, wwww.zamky-hrady.cz

Autor: Lucie Pátková