Miloš Anděra (*1947) vystudoval systematickou zoologii obratlovců na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a po deseti letech na tehdejší katedře zoologie nastoupil do Národního muzea v Praze, kde působí dodnes. V období 1988–2002 zastával funkci vedoucího zoologického oddělení a krátce i zástupce ředitele Přírodovědeckého muzea NM. Řadu let se věnoval i pedagogické činnosti, přednášel na Přírodovědecké fakultě UK a na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Jeho profesní zájem se soustřeďuje zejména na zoogeografii, ekologii, biologii a ochranářskou problematiku savců, zvláště pak drobných forem – hmyzožravců, netopýrů a hlodavců.
Publikoval téměř sto vědeckých prací a řadu monografií. Výraznou měrou přispěl zejména k mapování výskytu našich savců a sledování změn v jejich rozšíření. Výsledky dokumentující vývoj naší savčí zvířeny zúročil jako hlavní autor i editor v unikátní devítidílné řadě monografií Atlasu rozšíření savců v České republice (1995–2007) a následně ve spolupráci s J. Gaislerem v knize Savci České republiky (2012). V rámci své specializace se podílel i na mezinárodních (evropských) mapovacích projektech. Za výsledky vědecké práce získal v roce 2008 Cenu ministra životního prostředí ČR.