Jméno Radky Fišarové bývá obvykle spojováno se šansony. Zpěvačka se ale na začátku své kariéry, kdy zpívala svlastní skupinou Auris, spíše folku acountry muzice. Ovšem už během studií v kročila na scénu muzikálů, kde účinkuje v hlavních rolích dodnes (muzikál Evita, Vlasy, Kleopatra, Rebelové, Tři mušketýři, Angelika, Dracula, Romeo a Julie). Účinkovala v Národním divadle v Praze v tanečním představení Lucrezia Borgia či v opeře Montezuma, působí v pražských muzikálových divadlech Broadway, Hybernia nebo Kalich. Její stěžejní rolí je už deset let titulní role muzikálu Edith Piaf, který se uvádí v mnoha českých městech (Plzeň-Komorní divadlo J. K.Tyla, Brno-Mahenovo divadlo, Olomouc-Moravskoslezské divadlo) i zájezdově vzahraničí. Francouzský šanson je také náplní její koncertní činnosti v programu s názvem Malá pocta velké Edith za doprovodu jazz-tria aakordeonu nebo vsymfonické verzi s názvem Paris, Paris.
V pořadí čtvrtý koncert XVIII. MHFPD 2016 Rendez vous s Radkou Fišarovou byl ve znamení česko-francouzského šansonu. Část koncertu věnovala Radka Fišarová i své vlastní tvorbě (hodně spolupracuje stextařkou Alenou Kaclovou a básníkem Jiřím Žáčkem) i písním dalších interpretů (písně Charlese Aznavoura, Mireille Mathieu, Édith Piaf a Hany Hegerové). Nezanedbatelnou část programu tvořily melodie z francouzských filmů (Moulin Rouge, Četník ze Saint Tropez, Zvíře, Amelie zMontmartru) a písně z jejího nového CD Rendez-vous.
Zpěvačka se festivalu Petra Dvorského zúčastnila už podruhé. Zatímco její první vystoupení doprovázel v roce 2010 symfonický orchestr, tentokráte přijela s jazzovým doprovodem (Aleksandrem Yasinskim - běloruským akordeonistou, Ondřejem Kabrnou - klavíristou, Miroslavem Linkou - kytaristou, Janem Greifonerem - kontrabasistou a Ondřejem Sluou - bubeníkem).
Radka Fišarová se na pátečním koncertu představila před zcela zaplněným nádvořím pivovaru Dalešice jako velmi milá a velmi šarmantní dáma, která si vysloužila pojmenování „česká Édith Piaf“ nejen tím, že díky představení Edith – vrabčák z předměstí ztvárňuje už patnáct let první dámu francouzského šansonu, ale i tím, že má vzor ve stále aktivní a krásné zpěvačce i ženě Marii Rottrové. Publikum si získala nejen svým nádherným hlasem a volbou repertoáru, ale také svojí bezprostředností a přístupem k divákům. A také tím, že přestože dlouho propagovala francouzštinu a francouzské originály, dnes je pro ni důležitější, aby jí rozuměli diváci hlavně doma, protože pak jim má více co říci. A tak svoji vytříbenou a bravurní francouzštinu střídala sčesky zpívanými texty.
