Campanula připomene výročí barokního skladatele Františka Ignáce Antonína Tůmy

Po uvedení Stabat mater Josefa Bohuslava Foerstera a Ebenových Vesperae na mahlerovském festivalu a programu z děl Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů na červnovém koncertě ve velké gotické síni radnice, tentokráte sbor vystoupí v neděli 23. listopadu v 19.00 v jihlavském kostele Nanebevzetí Panny Marie, aby připomenul významná zdvojená výročí barokního skladatele Františka Ignáce Antonína Tůmy (1704–1774).
S odstupem deseti let a ve svém druhém nastudování Campanula přednese Tůmovu duchovní kantátu pro sóla, smíšený sbor a orchestr Miserere mei, Deus, která je zhudebněním kajícího Davidova žalmu.
V širším kontextu je dílo uváděno také v těsné blízkosti svátku sv. Cecílie, patronky muzikantů a týden před začátkem doby adventní.
Žalm Miserere v 70. letech minulého století vynesl z pražských archivů na světlo jihlavský muzikolog a sbormistr P. Bohdan Sroka, který také dílo spartoval a poprvé s Jihlavským chrámovým sborem realizoval.
Společně s Pěveckým sdružením Campanula Jihlava vystoupí kromě Malého komorního orchestru i řadu zpěváků a hudebníků:
Dana Dubová, mezzosoprán
Tomáš Lajtkep, tenor
Petr Baueršíma, bas
Petr Sobotka, cembalo
Eliška Kotrbová, violoncello
Petr Sedlák, fagot
Pavel Neckář, barokní trombon
Jan Nosek, barokní trombon

František Ignác Antonín Tůma se narodil v Kosteleci nad Orlicí, byl zřejmě žákem Bohuslava Matěje Černohorského v Praze, později Johanna Josepha Fuxe ve Vídni. Působil ve službách českého kancléře Františka Ferdinanda hraběte Kinského a císařovny, české královny Alžběty Kristýny, vdovy po Karlu VI. Ve Vídni byl prý i vyhledávaným hráčem na gambu a theorbu. Konec života strávil v dolnorakouském Gerasu, když se po složení řádových slibů stal členem tamější kanonie premonstrátů. Je pochován ve Vídni.
Tůmovy skladby jsou psány ve značném stylovém rozpětí - od kanonických vět v duchu vokální polyfonie, přes komplikovaný barokní kontrapunkt až po „moderní“ sonáty a symfonie. Tůma je znám i velkým citem pro zpívané slovo. Jeho dílo dlouho nevycházelo tiskem. K tomuto stavu v minulosti přispělo i tendenční označení Zdeňka Nejedlého, který zcela nepodloženě pokládal Tůmu za průměrného skladatele církevní hudby. Dnes je už dílo Františka Ignáce Antonína Tůmy postupně objevováno a zní na koncertech významných a specializovaných hudebních uskupení.

Autor: Pavel Jirák