Josef Laufer nerad píše o sobě, přednost dostaly povídky

Když Josef Laufer podepsal poslední knihu, našel si čas i na rozhovor pro online deník Vysočina-news.

Jste známý především jako herec a zpěvák, jak jste se dostal k psaní povídek?
Napsal jsem asi čtyři sta textů k písním, mnoho scénářů a dvě divadelní hry. Pak to ale došlo tak daleko, že mě požádali, abych sepsal mé paměti. To se mi nelíbilo, nemám rád pomníky za živa. Raději jsem se pustil do psaní povídek.
Takže jste přešel od písňových textů k povídkám?
Ano, při psaní písní se za slovy nachází nějaký příběh. Jsou to krátké tříminutové historky a já je rozpracoval do čtvrthodinových vyprávění.
Vaše kniha nese název Roura od kamen a jiné povídky. Proč jste vybral do titulu zrovna Rouru od kamen?
Vybral jsem ji, protože tato povídka jako jediná z celé knihy vychází ze skutečné anekdoty. Je velice humorná, a když jsem přemýšlel o názvu, přišla mi jako nejvhodnější. Roura od kamen je navíc neobvyklý název a já doufal, že zaujme čtenáře.
Zmínil jste se, že nechcete psát své paměti, co takhle zpracovat pouze zábavné historky z vašeho života? Jako herec jste si jich musel užít hodně.
Pouze kdyby to bylo o někom jiném. Mohl bych napsat historku, ve které by nefigurovala moje postava. Možná bych nějaký zážitek dokázal popsat z mého pohledu, ale opravdu nerad píšu sám o sobě.

Autor: Martina Kovaříková