Máj jako pocta rukopisům i splněný sen

Pamatujete si, kdy Vás poprvé napadlo ilustrovat Máchův Máj?

Máchův Máj mě oslovil už na základní škole. A protože jsem měl blízko k přírodě - chodil jsem po skalách a zříceninách starých hradů – tak si mě velmi rychle získal. Jako malíře mne fascinovala Máchova schopnost popsat slovy dramatické krajinné obrazy …šumění větru na opuštěných skalách, klidnou hladinu jezera v úplňku… Jako malíř v tom vidím jasné rysy expresionismu – co je vně, to je uvnitř…

Malujete pražské veduty – tedy uličky a městská zákoutí. Máchův Máj je ale především o přírodních námětech…
Každá změna je příjemná a nutná zároveň. Máj je tak pro mě svým způsobem únik, a to jak psychický, tak i výtvarný. Na rozdíl od barevných vedut jsou knižní ilustrace pojaty jako černobílé lavírované kresby, které mnohem lépe vystihují atmosféru básně.

Jak se s postupem věku měnila představa o těchto ilustracích?
Sama představa o ilustracích se nějak neměnila, co se ale pochopitelně mění, je malířův styl.

Knihu jste přepisoval ručně kaligrafickým perem. To se v době počítačů a grafických programů už příliš často nevidí. Co vás k tomu vedlo?

Těch důvodů je hned několik. Na studiích jsme se učili kaligrafickému umění a já už tehdy obdivoval středověké iluminované knihy, které se dochovaly jen díky několika opisům. Také když knihu přepisujete, máte mnohem více času o ní přemýšlet. A tím posledním důvodem je jakýsi vzdor dnešní uspěchané době: přepisovat knihu ručně bylo pro mne to samé, jako když někteří spisovatelé upřednostňují psací stroj před počítačem nebo fotografové analogový fotoaparát na film před digitálem.

Báseň musíte znát nazpaměť. Je něco, čím vás překvapila?
Právě díky pomalému přepisování jsem si znovu uvědomil krásu jeho veršů. Pokaždé najdete nový obrat, který předtím unikl vaší pozornosti. Člověk také zjistí, jak zkreslená představa o Máchovi jako romantikovi v naší společnosti stále převládá – každý znalec jeho díla ale ví, že kniha rozhodně není pouze o milostné poezii a májovém počasí, ale že má hluboký, existencionální rozměr. Kdybych měl být názornější - první verše Dalekáť cesta má, marné volání! jsou mnohem více charakteristické než obecně známé Byl pozdní večer, první Máj…

Autor: Jan Svatoš