O českých spisovatelích se na knižním veletrhu zamýšlel Milan Uhde

„Pokud nebudete mít žádné otázky, tak hrozí krajní možnost, že vyplním čas četbou, a to by vás všechny nemuselo zajímat,“ pronesl hned úvodem Milan Uhde. Tak se návštěvníci ptali. Především na to, kdo ze spisovatelů ho překvapil a kdo naopak ne.

„Božena Němcová,“ odpověděl bez dlouhého rozmýšlení na otázku, kdo byl pro něj největším pozitivním překvapením. „To byla velká dáma a velká spisovatelka, naneštěstí se stalo, že byla Babička zařazena mezi povinnou četbu teenagerů,“ posmutněl. Z vlastních zkušeností popisoval, že když četl povinně toto dílo ve svých čtrnácti letech, byla to pro něj doslova nuda.

Jakmile se ale k Babičce vrátil v šestatřiceti letech, kdy měl zakázáno psát, zjistil, že se jedná o velké dílo. „Když se dostanete ke zrodu knihy, najednou ji začínáte brát úplně jinak. Němcová promítla do příběhu Babičky svůj sen,“ dodal Uhde.

Jako další překvapení jmenoval Karla Poláčka. „Těžko někomu vysvětlíte, že ho milujete a zároveň si z něj děláte srandu. Karel Poláček to dokázal. Člověk má mít dobré přátele, a když je charakter, tak i solidní nepřátele.“

Hodinu plnou otázek zakončil vzpomínkou: „Já jsem se jako zakázaný autor dozvěděl věci, kterých bych si jinak nevšiml. Jako třeba, jak rostou děti.“

Autor: Barbora Sittová