Prezidentem už být nechci, říká spisovatel Pepa Nos

Návštěvníků přečetl ukázku ze své poslední knihy Odvrácená strana šoubyznysu a zahrál několik písní.

Na svých internetových stránkách máte napsáno, že jste skladatel, textař, hudebník, učitel jógy a zedník. Jak se to dá stihnout?
Nejpodstatnější je ta jóga, protože jóga, když ji děláte dobře, tak vám nakumuluje jakékoli množství energie. Tu pak použijete na cokoliv. A bez toho by nešlo. Já třeba kumuluji energii na dvě akce. Jedna v Brastislavě, přesun autem po dálnici, spánek zhruba tři hodiny a druhá akce tady v Brodě. A řekl jsem si, že obě dvě akce musí vyzažovat energii, protože bez energie to není ono. Takže to je podstatné. Cvičím, dýchám, pracuju s mentálními silami, pracuju s duchovními silami, komunikuji s mocnostmi a toto je výsledek - i ta knížka je výsledek.

Jaká byla vaše cesta k józe?
To bylo 16. května 1982 v podvečer u říčky Mumlavy v Harrachově. Bylo to osvícení. Prostě to přišlo a od té doby de fakto funguji jako realizovaná bytost. Čili otázkou je, jak k tomu dojdete - jestli si to člověk přeje nebo je to milost boží nebo víra. V mém případě se to stalo a přeji to každému.

V roce 2002 vás strana Pravý blok navrhovala jako kandidáta na prezidenta. Co by byla první věc, kterou byste udělal?
Teď už to je pro mě mnohem méně lákavé, protože tenkrát ta situace byla jiná. Velmi nelákavé, protože z České republiky a potažmo každého státu světa se staly mafiánsko ganstersko lobisticko zločinecké skupinky, které se ovlivňují a manipulují. V takové situaci by mě to možná netěšilo. Já to raději sleduji. Odletím někam na týden, jezdím si po té zemi a mám z toho daleko víc, než když se toho cvrkání účastním. To je teď takový můj přístup. Vezměte si Václava Klause. Do něj teďka kdekdo kope. Křivě ho obviňují, úplně odporně hnusně, že byl podplacený, když dával milost. To z normálního lidského hlediska prostě nejde. Být prezident a nechat se podplatit. Možná, že u něj převládlo soucítění nad něčím osudem a podepsal milost. Ale nazvat to, že ten člověk je zkorumpovaný, že je podplacený, to je odporná hnusná věc. Podobným věcem jsem ušel už mockrát. Třeba na soudu kvůli pomluvám, kdy mě pomluvili. Měl jsem kolegy, který šli svědčit křivě, lživě. Já to nemám za potřebí, aby se do mě někdo navážel, byť bych byl na vysoké úrovni v roli prezidenta. A nebo poslat lidi do hajzlu, ty kteří si to zaslouží, a abdikovat. Za daných okolností bych to nebral.

Co zapříčinilo tu změnu od roku 2002?
Myslím si, že ta změna je paradoxně v tom, že jak se zvyšuje svoboda lidí, tak se zvětšuje i svoboda různě si vymýšlet a brát svobodu jiným. Já se cítím dobře, když ten cvrkot můžu pozorovat, když o tom můžu napsat písničku, když o tom můžu napsat knížku, když to můžu komentovat. Více méně jsem v roli komentátora dění.

Říkal jste, že rád pozorujete ten cvrkot zvenčí, přesto jste v roce 2010 už podruhé kandidoval do Poslanecké sněmovny.
Ano, za stranu Moravany. Bylo jasné, že to bude neúspěšné. Zároveň jsem to nemohl odmítnout. Moravané mají určité ideály. Já jsem se narodil na Moravě, táta byl Moravan-Brňák, máma je z Valašska. Přesto žiju v Kutné Hoře v Čechách. Nebo možná právě proto se na mě obrátili. Když jsem potom koukal, komu dali nejvíc hlasů, zjistil jsem, že první byl ten a ten a já jsem byl druhý, který měl nejvíc hlasů. To je strašné. Z hlediska kvality je to šíleně důležité, že mi lidi dali důvěru. Pak můžete říct, že mě lidi mají rádi. To, že jsem se nedostal do sněmovny je druhá věc.

Co byste dělal, kdyby jste se tam dostal?
To je to samé co s prezidentem. Četl bych o sobě různé pomluvy.

Zůstal byste tam?
Opět to samé. Párkrát bych někoho poslal do prčic a musel bych se vzdát místa. Já skutečně když mám někoho zcela jasně evidentně blbého, tak mu to řeknu nejdřív inteligentně, pak mu to řeknu lidově a nakonec mu to řeknu prostě s důrazem na svoji pěst.

Vaše texty jsou velmi rozmanité, hodně pracujete s jazykem...
Já jsem vyučený lingvista, čili mám za sebou pět nebo šest roků lingvistické školy a studium francouzštiny. Slovo mě nesmírně zajímá. Zajímá mě to, co nás ve škole učili - jazyková skutečnost. To znamená ještě něco navíc. Něco řeknete a z toho řečeného vyplynou další informace, které už v textu nejsou. Když píšu knihu nebo písničku, tak chci aby si lidi uvědomili, že jim chci tím textem sdělit mnoho rovin. Snažím se dělat knížky tak, aby byly pro jednodušší lidi srozumitelné tím jejich konzumním způsobem, a pro ty složitější lidi, aby se jejich pomocí dopracovali nějakých kosmických pravd.

Někteří lidé tvrdí, že vaše koncerty nebo besedy se studenty jsou trapné. Co říkáte na takové názory?
Když přijdu, jenom tak namátkově se mi vybavuje, takhle oblečen a pak vstane student a řekne "vypadáte jako kdybyste šel zrovna ze zahrádky" a má na mysli výtku, že takhle přeci nemohu vzdělávat studenty, já řeknu "no a ty zase vypadáš, jako kdyby jsi vypadl ze současného módního trendu a vypadáš jak šašek". Ten člověk vypadne z auly a práskne dveřma. Stejně tak mohu říct já, že jsou trapný. Je důležité si uvědomit, že studenti, ať hrajete pro ně kdekoliv jakkoliv a cokoliv, tak vždycky se na vás chtějí kasat. Vždycky chtějí popřít autoritu, která jim začne něco říkat. No a nejlepší je sáhnout po negativním hodnocení. No a oni řeknou trapný. Navíc ani nedokážou odhadnout, co je dobré a co špatné. Oni to nemohou říct rovnou, musí použít toho svého mládežnického slovníku. Tak prostě použijí negativum a mají to odbyté.

Vrátila bych se ještě k vašemu představení. Řekl jste, že politici neumí pracovat s vulgarismy. Jak to mají podle vás změnit?
Vulgarismus může být nesmírně jemný, ale musí se vyslovovat v první řadě přes ananátu - to je centrum citu a lásky. Já když někoho pošlu do prdele, tak to musí znít mile. Mám to například ve své poslední knize. Je tam část, která se jmenuje Semafor. Učil jsem děti laskavosti. Zpíval jsem "opakujte po mě jděte do půdele". Oni pořád říkali "jdi do prdele debile". Nakonec jsem neuspěl. A to je právě takové pracování s vulgarismy. Je nutné s nimi zacházet citlivě a také pracovat přes cetrum lásky. Pepa Nos je český písničkář, učitel jazyků a jógy a příležitostný herec. Se svými písničkami vystupuje hlavně v malých klubech, na školách a festivalech. Dlouhodobě vystupuje proti komunistické straně a už dvakrát neúspěšně kandidoval do Poslanecké sněmovny. Kromě knihy Odvrácená strana šoubyznysu vydal i několik CD, mezi nimi například Bůh v hotelu Balkán nebo Rovnou za nosem.

Autor: Martina Součková