Unavení řidiči autobusů aneb jak se (ne)dodržuje mezinárodní dohoda o bezpečnostních přestávkách

Léto se chýlí ke svému konci a mnozí z nás jistě prožili hezkou dovolenou u moře. Někteří jeli vlastním vozem, jiní využili služeb některé z cestovních kanceláří a k moři se dopravili třeba autobusem. Pojďme se nyní trochu blíže podívat na práci řidičů, kteří nás doprovází v průběhu celé cesty a do jejichž péče se svěřujeme.


Chtělo by se říct, je to práce jako každá jiná. Ale každý, kdo cestoval na dovolenou vlastním autem, si jistě vzpomene, jak náročné bylo udržet po celou dobu jízdy pozornost. Řidič autobusu může řídit souvisle 4,5 hodiny a po dodržení přestávky 45 minut smí řídit opět další 4,5 hodiny. Po této době je řidič povinen vykonat souvislou přestávku v délce minimálně 9 hodin. Představme si tedy cestu do Chorvatska, třeba na 1100 km vzdálený poloostrov Pelješac. Cesta sem trvá přibližně 17 – 18 hodin, proto je její zvládnutí možné pouze při střídání dvou řidičů. Po příjezdu na místo se řidič musí postarat o vyložení zavazadel, kontroluje autobus a připravuje ho na zpáteční cestu. 


Na dovolenou s řidičem, který spí v kufru autobusu? 
Mezinárodní dohoda o bezpečnostních přestávkách (AETR) nestanovuje, v jakých prostorech musí řidič vykonat souvislou devítihodinovou pauzu. Řidiči jsou tak vydáni na milost a nemilost majitelům cestovních kanceláří. Některé z nich, zřejmě v rámci úsporných opatření, neposkytují řidičům možnost odpočinku v hotelovém pokoji nebo třeba mobilhomu či chatce (klimatizace je přáním ze sekce sci-fi). Můžeme tak narazit na řidiče oblečené pouze v trenýrkách ležící v otevřených zavazadlových prostorech autobusu, kde teplota dosahuje „přijatelných“ 40 stupňů (uvnitř autobusu bývá asi o 15 stupňů více). Autobus je většinou odstavený u silnice nebo frekventované cesty v kempu, kde kolem něj stále jezdí auta a hlučí turisté. O odpočinku nemůže být ani řeč. Objevují se i výtky klientů cestovních kanceláří, kteří si řidiče fotí a požadují po CK vysvětlení, které bývá většinou velmi formální, ale ke zjednání nápravy bohužel nedochází. Řidič po takto vykonané bezpečnostní přestávce znovu sedá do autobusu, ve kterém stráví dalších 17 – 18 hodin, z toho přibližně 9 hodin za volantem. Je skoro zázrak, že dokáže své pasažéry dovézt v pořádku domů. 

Víte, s kým jedete? 
Dohoda AETR byla přijata, aby se zabránilo nepřiměřenému přetěžování řidičů, přesto by jistě stálo za zvážení doplnit do ní další podmínky a novelizovat ji tak, aby řidičův odpočinek mohl být skutečně kvalitní a klienti nemuseli mít oprávněné obavy z jeho možné únavy během řízení. Až budete příště kupovat dovolenou, nezapomeňte se v cestovní kanceláři zeptat, jakým způsobem je zajištěn odpočinek řidičů během devítihodinové přestávky. Následky nezodpovědného chování některých cestovních kanceláří a jejich snahy ušetřit peníze za každou cenu, by totiž mohly být tragické.

Autor: Eva Fruhwirtová Článek může obsahovat komerční sdělení.


Komentáře

  • Před 4 roky

    V článku je chyba. Jednak se neřídíme aetrem ale nařízením 561/2006 a za druhé toto nařízení říká že řidič smí trávit denní dobu odpočinku pouze někde kde má k dispozici lůžko. Autobus má lůžko pouze jedno, tedy pokud řidiči tráví odpočinek v autobuse, je tento "odpočinek" uznán pouze jednomu řidiči.

Váš komentář článku...

Zadejte vaše jméno
Zadejte váš email
Zadejte komentář

Další články z rubriky

ARCHIV ZPRÁV
so 20.08.2016 14:51




0 +
 
SZO

Hlavní zprávy