Vzpomínky Františka Douchy na knižním veletrhu v Brodě

Jde o knihu vzpomínek hospodského a hospodáře Františka Douchy (1915–2006), které zaznamenal jeho vnuk, redaktor Katolického týdeníku, Jan Paulas. „Můj děda, který už nežije, byl hospodským a hospodářem v Herálci u Havlíčkova Brodu. Paměti se mi podařilo opatřit i dobovými fotografiemi a vydat s předmluvou Jaroslava Meda. Vydáním knížky jsem si splnil takovou malou radost a splatil dluh vůči dědovi.
Pracoval jsem na vzpomínkové knize kardinála Špidlíka a při tom mě napadlo, jak rychle a nenávratně některé světy mizí. Někdy přímo drasticky, jako tomu bylo v případě židovské kultury či likvidace klášterů, ale někdy pomalu, nenápadně, zato stejně nenávratně.
A pak jsem si najednou uvědomil, že i svět mého dědy odchází do zapomnění, že žije už jenom v jeho vzpomínkách a že s jeho odchodem jednoho dne vyhasne. Ta knížka je vlastně jakousi vzpourou proti pomíjivosti. Chtěl jsem ten dědův svět uchránit před zapomněním, aspoň na chvíli, třeba pro mé děti, i když některým slovům jako úvratě, povříslo nebo družstevní Jednota nebudou asi rozumět. A tak jsem vzal diktafon, dědu posadil na druhou stranu stolu a spustil nahrávání,“ popisuje zrod vzpomínkové knížky Jan Paulas.
Příběh jeho dědy je ale víc než jen historie jednoho člověka či rodiny. Čtenář si při četbě uvědomí jednak to, jak velké dějiny zasahují do života těch, kteří chtěli jen slušně žít svůj obyčejný život, ale režim jim mnohdy nepřál. Zajímavé může být také hodnocení velikánů historie obyčejnými lidmi. „Vzpomínám, že lidé tehdy na jeho adresu dělali různé poznámky, jako třeba: »Beneš vzal Hanku a banku a odlítl s nimi do Anglie.«
V březnu 1939 jsem byl pořád ještě na vojně. Prezident Hácha měl jet do Berlína hned jsme si říkali: »A jé, to bude zlé. Hácha jede k Hitlerovi vyjednávat kapitulaci.« Tu noc jsme ani nešli spát. Někteří kluci byli večer ve městě a vrátili se s poplašnou zprávou: »Hácha je už v Londýně! Hácha nás opustil! Hácha zradil.« Tak jsme spakovali věci a čekali na poplach,“ vzpomíná František Doucha v knize na konec třicátých let.
Jeho příběh nás provází postupně válkou, změnou režimu na konci čtyřicátých a v závěru knihy ho doplňují vzpomínky příbuzných. „Když jsem ale dědovy vzpomínky dával dohromady, objevil jsem doma i mezi příbuznými řadu pěkných starých fotek a přátelé, jimž jsem dal rukopis vzpomínek přečíst, mi dodali odvahu, abych je vydal,“ uzavírá Jan Paulas.
Zájemci najdou knížku na stánku nakladatele Emona servis na balkoně Kulturního domu Ostrov v Havlíčkově Brodě na dvaadvacátém ročníku Podzimního knižního veletrhu, který začíná v pátek 19. října ve 12.00.

V naší hospodě se teplá jídla nedělala, vařili jsme jen pro sebe. Jednou táta vzpomínal, že doma pekli husu a do hostince přišel jeden místní Žid. Ptal se, jestli by mohl dostat něco k obědu, ale táta řekl, že se v hospodě nevaří. Host však ucítil pečínku a nedal se odbýt: „Ale, pán Doucha, dobrý hostinský dá i to poslední, co má.“ Táta se zarazil: „A to máte pravdu,“ řekl a odešel do kuchyně, kde milému hostu uřízl pořádnou porci husy s přílohou, a donesl mu ji. On si náramně pochutnal a pak řekl: „Pán Doucha, platím.“ Táta mu to hezky napočítal a jemu se to nezdálo: „Pán Doucha, to je nějak moc!“ Táta ale odvětil: „Podívejte se, dobrý hostinský dá i to poslední a dobrý host dobře zaplatí.“ – „A to máte pravdu!“ souhlasil Žid a zaplatil.

Více informací na www.katyd.cz

Autor: Milan Pilař