Zpívání mi přirostlo k srdci, říká Věra Špinarová

Pocházíte z Brna, ale odstěhovala jste se do Ostravy. Jak ráda se tam vracíte?

Já jsem srdcem Moravačka. Na Moravě jsem pořád. Jsem zarputilá Ostravačka. Teď posledních deset let bydlím mimo Ostravu. Pořídila jsem statek vzdálený asi deset kilometrů od Ostravy a tam trávím většinu času.

Chtěla jste být odmalička zpěvačkou?

Já nevím, jestli odmalička, ale je pravda, že jsem se postavila uklonila a všichni vždycky říkali: Věruško, zazpívej! Takže Veruška zazpívala. Pak jsem zpívala ve škole. Ale vážně mě to chytlo až ve třinácti letech, kdy jsem poprosila rodiče o kytaru, protože jsem viděla film Perný den s Beatles a to mě inspirovalo. Naučila jsem se pár akordů. A pak už to šlo samo.

Umíte ještě na jiný nástroj?
V dětství jsem se ještě s kytarou učila na housle.

Začínala jste v kapelách Flamenco a Majestic. Jak na tyto kapely vzpomínáte.
Tak tohle byly kapely tzv. nedělních čajů. V neděli odpoledne se začínalo zpívat. Hodně se tam zpívalo, hodně jsem se musela učit texty. Byla to výborná škola.

Jedním z vašich největších hitů byl hit Jednoho dne se vrátíš z filmu Tenkrát na západě. Nemáte už této písničky plné zuby?

Písnička vznikla při natáčení filmu Tenkrát na západě. My jsme si poté koupili LP a velmi se nám zalíbila. Pro mě se vše naaranžovalo, text napsal Zbyšek Malý a potom jsem to nazpívala. Dlouho ta písnička ležela pod prachem, protože má skoro pět minut. A do rádií a do televizí to nebyla ta správná stopáž. Velký boom tento song zažil až díky pořadu Františka Poláka Ring volný. František Polák se mě ptal, jestli nemám nějakou pomalou věc, a když jsem mu řekla, že jsem kdysi nazpívala písničku z Tenkrát na západě, tak se mu to zalíbilo. A hned poprvé to získalo i přízeň diváků. A od té doby mě skladba Jednoho dne se vrátíš provází a bude provázet do smrti. Na druhou stranu, jak říkal pan Jiří Sovák, kdo se může pochlubit tím, že všichni budou vědět, že to zpívá Věra Špinarová. Takže je to opravdu můj životní hit. Ale párkrát se stalo, že jsem jí musela vyřadit z repertoáru, protože jsem z ní měla vážně až blok. Měla jsem až pocit: Ježíš, jestli budu muset tu písničku zpívat znova, tak se z toho zblázním. Ale už jsem si na ní zvykla.

V jedné písničce zpíváte o bílé javě 250. Jaký máte vztah k motorkám?

Jako že by byl úplně nejvřelejší, to se říct nedá, ale je pravda, že za mých mladých dob, ještě tolik šílených motorkářů nebylo. Ale jako holka jsem se učila jezdit na pionýru mého dědečka. Ale nikdy jsem k tomu nenašla oblibu. A ani bych nebyla ráda, kdyby můj syn jezdil na motorce. Ale je to takový druh vášně, myslím si. Já si radši posedím v autě

Hrála jste i v muzikálu Mrazík. Specifický byl tento muzikál tím, že to byl muzikál na ledě.

Ano, to byl taky velký boom. Vymyslel to Jindřich Šimek. Já jsem hrála Marfušu. A my jsme si říkali suchozemci, protože my jsme hráli divadlo a naživo zpívali, kdyžto krasobruslaři byli nazpívaní a bruslili. A podle mě se to strašně povedlo. I jsme s tím odjeli do zahraničí. Pro mě to byla taková jiná práce a zpestření.

Dokážete si představit, že byste dělala něco jiného než zpívání?

Já nemůžu o sobě říct, že bych byla nezručná a že bych se něco nenaučila. Ale tuto práci dělám od patnácti let celý život. A můžu říct, že jsem na to docela pyšná. O tomto povolání si všichni myslí, že jenom člověk přijde, zazpívá a odejde. Ale ono to je velice namáhavé, je to zajímavá práce a musíte jí mít moc rád. A ono to není jenom být pořád nahoře. Je to nahoru dolů. A pořád musíte něco vymýšlet, a já mám to štěstí, že mám za ty roky nazpívaných asi sedm set písniček, takže je z čeho vybírat. A mám také štěstí, že mám hity. Ale představit si to asi nedokážu.

Kolik máte tak průměrně koncertů za měsíc?
Tak v tuto dobu si koncerty užívám. Mám za manažera mého syna, tak je na mě hodný. Já dělám deset i více koncertů a toho mám až nad hlavu. Nejhorší je na tom přijet tam a zase odjet. Protože my jezdíme za fanouškem, a to je někdy takové unavné.

Jakou svojí písničku máte nejradši?
To záleží na dnu, na náladě, na koncertě, záleží na lidech, na koncertní atmosféře. Mám ráda ženské texty. V poslední době ráda zpívám A já ti závidím, je to sice starší věc, ale díky textu od Pavla Vrby je neustále aktuální, protože ty vztahy mezi ženou a mužem jsou pořád stejné. Ráda si zazpívám Stěží mi teď dáš mat, což je předělaná věc od Tiny Turner. Nebo si zalaškuju s písničkou Důvěrná. Spíš to jsou pomalejší věci. Ale lidem člověk musí dát ty jejich Bílé javy 250 nebo Meteory lásky.

Co plánujete do budoucna?

Tak já bych chtěla na konci roku udělat koncert ve velké Lucerně v Praze. Vypadá to dobře, tak uvidíme.

Autor: Michaela Poláková