Brodský sládek při prohlídce předstírá, že je abstinent

Na první pohled zaujme Libor Čech svými botami z hadí kůže s ostrými špičkami, džínovou košilí a statnou postavou. Co ale nejvíce přibližuje sládka Měšťanského pivovaru Havlíčkův Brod, a. s., je jeho zapálení k pivu. Své nadšení se na nás, frekventanty letní žurnalistické školy, snažil o pondělním odpoledni přenést při prohlídce jeho hájemstvím.

Než se oblíbený nápoj dostane před člověka, musí projít základní surovina, ječmen, několika fázemi výroby. Při prvním vstupu do pivovaru nás do nosu uhodil typický pach zvětralého piva. Všude syčí horká pára, hlučí tovární pásy a naše boty se ráchají v loužích na podlaze. V celém areálu se tu nalézají stroje a liány trubek a drátů. Jsme v čistírně lahví. Na pásech jich tu jezdí stovky, agresivně na ně stříká voda. Chod kontrolují lidé, ačkoliv je každá část procesu řízena moderní technologií.

Po naklíčení ječmene putuje vzniklý slad do varny. V této vysoké místnosti zabírají většinu místa dva obrovské kotle. Vyzařuje z nich velké teplo doprovázené pivní vůní. Sládek Libor Čech otevírá poklop, za kterým se vaří slad. Kdyby do kotle spadl neplavec, bez problémů by se utopil. Zde se škrob ječmenu rozloží na jednouché cukry, které se dále mohou kvasit na alkohol. I tato část výroby je sledována počítači.

Jednou z nejzajímavějších místností v pivovaru je spilka, kde se kvasí slad. V hlubokých kádích se biologickými procesy mění slad na tekutinu, kterou už známe jako pivo. Před vstupem nás Libor Čech upozorňuje, že v „kvasírně“ vzniká oxid uhličitý, kterým bychom se mohli udusit, pokud by se tam nevyvětralo před naším příchodem.

„Kádě se sladem se vyvíjí každou hodinu,“ říká sládek Libor Čech a ukazuje na kádě s různým množstvím pěny a barvy sladu. Přicházíme právě ve chvíli, kdy zaměstnanec pivovaru čistí jednu z prázdných van. Libor Čech ale podotýká, že používají ještě další spilku, kde pivo kvasí v uzavřených tancích. Tento způsob je mnohem efektivnější a modernější.

Poslední zastávkou je sklep, kde narozdíl od předchozích teplot saun, je mrazivě. V podzemních chodbičkách se ukrývá na 98 železných sudů se zrajícím pivem. Mají kapacitu 800 hektolitrů, což je zhruba jedna cisterna s vodou. Uvařené a zkvašené pivo tu uzrává od dvou týdnů po měsíc podle druhu piva.

„Ale ne, Milane. Řekl jsem do skleniček,“ poučuje sládek Libor Čech svého zaměstnance pivovaru, protože mu přinesl pivo v plastovém kelímku. Pivní kultura se musí dodržovat i ve sklepě. Nastala totiž ochutnávka čerstvě uzrané dvanáctky. Po pár locích se shodujeme, že pivo má říznější chuť než to čepované v restauraci. Avšak sládek o sobě říká, že je abstinent a neochutnal ani kapku. Nevěříme mu.

Brodský pivovar nabízí od klasického světlého a tmavého piva až po speciálnější druhy, jako například čtrnáctistupňové. „Nejvíce piva se prodá kolem komína pivovaru,“ vymezuje sládek Libor Čech území restaurací a prodejen piva Rebel. Dodává, že nejdále, kde lidé mohou objevit pivo, je Florida či Moskva.

Na dvorku u komína pivovaru se pak sládek zamyslel nahlas. „Novináři si napíšou, co chtějí, aby byli atraktivní. Píšou o něčem, čemu vůbec nerozumí," rozhořčuje se Libor Čech na praktikami lokálních žurnalistů. „A pak chlapi v hospodě říkají, že to psali v novinách, tak je to pravda,“ dodává a vyprovází nás z pivovaru.

Autor: Hoai Le Thi