Další stoletá obyvatelka Jihlavy

Jarmila Porubková, foto: Radek Tulis

„Byl to starší člověk, měl mě rád. K přepážce mi vždycky nosíval párek. Paní poštmistrová nedostala nic,“ přidávala Jarmila Porubková z Jihlavy, někdejší pracovnice pošty, jednu veselou příhodu za druhou, když se scházeli gratulanti na oslavu jejích stých narozenin. Nechyběli mezi nimi ani zástupci jihlavského magistrátu. „Jinak se máte dobře?“ zeptala se oslavenkyně Radka Vovsíka, prvního náměstka, a Renaty Fehérové, předsedkyni Komise Rady města Jihlavy pro občanské záležitosti, kteří přišli s gratulací.

Radek Vovsík přeje oslavenkyni

Jarmila Porubková je podle rodiny v stále soběstačná, dodnes čte bez brýlí, luští křížovky, přeloží si jednodušší francouzské texty, sleduje dění v celém světě. Nedávno měla obavy o “ty naše chlapce“. „Měla na mysli naše vojáky v Afghánistánu,“ vysvětlila obavy stoleté dámy její dcera.
„Když omylem zůstala zamčená na zahradě, přelezla plot. To jí bylo sedmdesát,“ přidal další perličku jeden z členů rodiny, který se o praprababičku v bytě nedaleko centra krajského města stará. Až do svých třiadevadesáti let pečovala Jarmila Porubková o zahradu, po úraze už z domu nevychází a pohybuje se s oporou.
„Dcera mi včera vypila zbytek becherovky,“ odvrátila pozornost od nepříjemnějších témat oslavenkyně, kterou přítomnost gratulantů a nejbližších příbuzných zjevně těšila.
Jarmila Porupková, rozená Vašíčková, se narodila 8. listopadu 1909 ve škole v Palupíně u Strmilova v učitelské rodině. Později se pak stěhovali podle potřeb školských úřadů. V letech 1920-27 vystudovala reálku v Telči a stala se poštovní úřednicí v Jaroměřicích nad Rokytnou, ve Studené a později v Jihlavě, kde poznala i svého muže. V roce 1958 ji z politických důvodů propustili, přešla na místo účetní do podniku Restaurace a jídelny, kde pracovala až do roku 1964.
I v důchodovém věku zůstala aktivní, chodila na brigády, později se už plně věnovala oblíbené zahradě a vnoučatům. Těm dodnes vypráví a zpívá množství příběhů, básniček a písniček, které má stále v paměti.
Receptem na dlouhověkost je podle jubilantky střídmost, dobrá nálada, životní optimismus, sokolská průprava z mládí a pravidelná tělesná aktivita. „Na maturitním večírku mi pan profesor nabídnul cigaretu egyptku,“ nezaváhala s ironickým komentářem Jarmila Porupková: „Ale kouřit jsem se odnaučila.“
Nicméně dlouhověkost a životní svěžest je v rodině tradiční. Praděd paní Porupkové se dožil na svoji dobu úctyhodných 84 let, dlouhých 65 let sloužil jako lesník novoříšského kláštera. Rodina ve svých pamětech uvádí také praděda Karla Antonína Sobotku, řídícího učitele z Kněžic. „Poslední ze svých dvacet dětí zplodil ve svých 72 letech“, zachycují rodinné paměti nevšední postřehy.