Deset let extraligy ve Velkém Meziříčí

Když po sezoně 1999-2000 a postupu do nejvyšší juniorské soutěže, Přeboru ČR, vyslovil Petr Juda přesvědčení, že Velké Meziříčí bude hrát extraligu dalších deset let, někteří se pobaveně usmívali. Skutečnost však dala zapravdu meziříčskému kouči. Nejedná se o žádnou šťastnou souhru okolností, ale o systematickou, smysluplnou dřinu a stoprocentní nasazení všech aktérů, hráčů i trenérů. Jenom ta společně s partou může v kolektivním sportu přinést úspěch. Za deset sezon se mohou nepřetržitou účastí v extralize pochlubit pouze celky USK Praha, Vavexu Příbram, Dukly Liberec a Spartaku Velké Meziříčí. V tomto srovnání jsou Velkomeziříčští tak trochu volejbalovým trpaslíkem, ale jenom z pohledu velikosti měst.

Doba, kdy v meziříčských dresech váleli pouze kluci z Meziříčí a nejbližšího okolí, je už minulostí, díky spolupráci v rámci téměř celé Vysočiny v meziříčských dresech hrají a hráli kluci z Jihlavy, Třebíče, Havlíčkova Brodu, Žďáru, Nového Města, Polné atd.

Hlavní myšlenkou páteční exhibice bylo setkání současných i bývalých spoluhráčů, ale i poděkování fanouškům, kteří volejbalistům vytvářejí svojí přítomností a fanděním atmosféru, která jim pomáhali k úspěchům.
Slavnostně a vkusně vyzdobená tělocvična byla plná cenných sportovních trofejí, dobových dresů, oddílových, ale i reprezentačních, na stěnách byla galerie památečních, ale i aktuálních fotografií. Součástí programu byla i tombola cenných relikvií, reprezentačních i oddílových dresů Martina Kryštofa a Michala Hrazdiry.
Vlastní exhibice se nesla v duchu souboje starých proti mladým, sestavu starých tvořili hráči, kteří extraligu vybojovali a hráli první dva roky, druhý tým se skládal z mladých. Po dvouhodinové bitvě, která sice nebyla tentokrát zase tak napínavá, protože asi nikdo z přítomných nepřišel kvůli výsledku, se radovali staří, kteří v tie-breaku byli o dva míče lepší. Přestože se jednalo o exhibici, volejbal určitě neplakal, ba naopak. Volejbaloví labužníci si určitě přišli na své. Tvrdé, ale i chytré útoky, perfektní zákroky v poli.
Pro pamětníky to byla i určitá nostalgie pozorovat Kryšpína, Jelena, Rohlíka, Džuziho a další v akci. Před deseti lety to byli sedmnácti-osmnáctiletí kluci, dnes jsou to chlapi v nejlepších volejbalových letech, o kterých ještě určitě uslyšíme.

Vraťme se ke strůjci tohoto nemalého zázraku, Petru Judovi. Je to člověk, který se může bez uzardění ohlédnout za sebe, ale to není jeho styl. On hledí hlavně do budoucnosti a dokáže své představy realizovat. Tato vlastnost spolu s nesmírným nasazením je pro jeho svěřence tou největší přirozenou autoritou, a tak není divu, že slaví úspěchy. To, že navíc svému řemeslu rozumí jako málokdo, je pochopitelně v jeho případě samozřejmostí.

Sestava Modrých Vašíček, Kryštof, Hrazdira, Novák, Trnka T., Doležal, Jelínek, Hybášek S., Meloun, Kliment. Sestava Červených Barák, Auer, Málek, Kadlec, Hovorka, Homola, Uchytil, Trojan, Šimek, Kučera.

Autor: Jaroslav Konečný