-
Milan Pilař
- Před 14 roky
- Aktuálně
Desítka osobností Vysočiny převzala mediale
Ve čtvrtek 25. října ocenili v Horáckém divadle v Jihlavě zástupci Kraje Vysočina deset osobností regionu kamennými, dřevěným a skleněnými medialemi.
Kamenné medaile
Irma Němečková
Lékařskou praxi provozuje nepřetržitě více než sedmdesát let a v některých případech léčí už pravnuky svých někdejších pacientů. Promovala 10. března 1939 v oboru všeobecná medicína na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Následující rok začala provozovat lékařskou praxi ve Světlé nad Sázavou, kde ordinuje dodnes.
Jako praktická lékařka si musela poradit s mnoha úkony, od trhání zubů po porody a drobné chirurgické zákroky. Obvodní lékař tehdy plnil funkci rodinného lékaře i psychologa. V době, kdy neexistovala lékařská služba první pomoci a lékaři neměli k dispozici laboranty, si musela často poradit i s náročnými výkony a spolehnout se jen na svoje znalosti a intuici bez specializovaných přístrojů.
Pohotovostní a noční služby sloužila až do svých 78 let.
Na Havlíčkobrodsku organizovala osvětové akce a přednášky a spolupracovala s Českým červeným křížem. Považuje se za životní optimistku. K jejím zálibám patří hudba, četba, hovoří německy a francouzsky. Ještě ve svých 92 letech řídila auto.
Emanuel Ranný
Proslavil se zejména grafickou technikou suché jehly, které určil dosud neznámé či nepoužívané cesty. Posunul hranice oboru a získal tak obdiv současníků, uznání odborných kruhů a mezinárodní věhlas.
Vystudoval v roce 1964 obor malba na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Brně, pracoval v propagačním oddělení továrny na pletací stroje v Třebíči. V té době se začal věnovat grafické technice suché jehly. Pro svá první díla čerpá inspiraci v motivech židovské čtvrti v Třebíči a krajiny u Ptáčova.
Počátkem osmdesátých let opouští zaměstnání a věnuje se jen volné tvorbě. Navazuje spolupráci s Janem Skácelem, jeho básně doprovází suchými jehlami a vlastním nákladem je vydává.
V roce 1985 poprvé vystavuje v zahraničí, jeho díla představuje Galerie Stari grad v Plovdivu, později také v USA či Japonsku. Za svou tvorbu získal řadu ocenění, první na festivalu grafiky ve francouzském Mentonu za triptych Hřbitov vinařů ke stejnojmenné básni Jana Skácela.
Skleněné medaile
Josef Podzimek
Český stavař a podnikatel, příklad moderního podnikatele, jehož aktivity vycházejí z hluboké české průmyslové tradice, kterou úspěšně rozvíjejí jak v oblasti podnikání, tak ve veřejně prospěšných činnostech.
Vystudoval průmyslovou školu stavební a fakultu inženýrského stavitelství – obor vodohospodářské stavby. Na fakultě pracoval od roku 1958 do roku 1961 jako asistent na katedře hydrauliky a hydrologie. Po ukončení vysoké školy nastoupil do organizace Labe-Vltava v Praze a ve vodohospodářských firmách pracoval až do roku 1989, kdy spoluzakládal akciovou společnost Ekotrans Moravia zaměřenou na propagaci a postupnou realizaci vodní cesty Dunaj-Odra-Labe. V ní byl v letech 1990–1994 generálním ředitelem.
V roce 1994 převzal v restituci rodinnou stavební firmu v Třešti, která je nejstarší existující stavební firmou v naší zemi. Jeho firma dnes úspěšně působí v oblasti stavebnictví, strojírenství, dřevovýroby a obchodu.
Marie Bartošková
Téměř čtyřicet let svého profesního života věnovala rozvoji Ústavu sociální péče Křižanov, který dlouhodobě vede. Její zásluhou probíhají řadu let sportovní hry, do kterých se zapojují klienti podobných zařízení z Vysočiny i z Jihomoravského kraje. Pro lidi s mentálním postižením jsou nejen sportovní výkony.
Jako ředitelka vytvořila také podmínky k vzniku kapely klientů ústavu, známé pod názvem Šafářanka, která vystupuje na řadě kulturních akcí a propaguje organizace i Kraj Vysočina. Hudební skupina zároveň demonstruje schopnosti a dovednosti hendikepovaných lidí široké veřejnosti.
V současnosti Marie Bartošková věnuje pozornost přípravě klientů ústavu na život v běžné společnosti. Snaží se vytvořit podmínky k tomu, aby si klienti měli možnost vyzkoušet bydlení v malých domácnostech, kde se učí samostatnosti při běžných každodenních úkonech. Nový trend, který prosazuje, usnadňuje lidem s mentálním postižením opustit brány ústavu a žít plnohodnotný život.
Jaroslav Benda
Renomé získal jako umělecký restaurátor restaurací skvostů církevního umění z českých zemí.
V roce 1973 složil závěrečnou zkoušku v oboru umělecký pozlacovač ve Školním ústavu umělecké výroby v Praze, současně absolvoval roční studium v Moravském muzeu v Brně a získal osvědčení konzervátora muzejních sbírek. V roce 1983 mu byl udělen titul Mistr umělecké výroby s restaurátorskou specializací pozlacovačství, polychronie, štaférství a řezba. Od roku 1989 je členem Českého fondu výtvarných umělců a poradcem restaurátorské komise užitého umění pro obor zlacení. Od roku 1991 je členem Asociace restaurátorů a držitelem licence Ministerstva kultury ČR na restaurátorské práce.
Na Vysočině restauroval například oltáře kostela Božího Těla na hřbitově v Počátkách (1999–2007) či farního kostela v Kamenici nad Lipou (2000–2007) a raně barokní oltář v kostele sv. Bartoloměje v Pelhřimově (2002–2006).
Pavel Loužecký
Instruktor bezmotorového létání se své zálibě věnuje na tři desítky let. Za tu dobu stačil vychovat několik generací mladých pilotů.
Létání se věnuje od sedmdesátých let minulého století, na svém kontě má mnohá přední umístění na soutěžích a nabyté zkušenosti předává dalším adeptům bezmotorového létání. Je dlouholetým členem reprezentačního týmu ČR v plachtění, na Mistrovství ČR se umístil od roku 1994 pětkrát na prvním, čtyřikrát na druhém a dvakrát na třetím místě.
Na Mistrovství světa v maďarském Szegedu v roce 2010 obsadil v osmnáctimetrové třídě v konkurenci 51 závodníků 12. místo. Dalších úspěchů dosáhl v předchozích letech i na mistrovstvích Evropy.
Jan Štokr
Profesionální hráč volejbalu a dlouholetá opora české volejbalové reprezentace, v současnosti hraje italskou profesionální ligu série A za klub Trentino Volley.
Jako žák, dorostenec a mladý muž volejbalově vyrůstal ve sportovním oddíle v Telči, která je jeho rodným městem. Během své hráčské kariéry prošel několika domácími i zahraničními kluby. Na postu universála patří k nejlepším světovým hráčům, čemuž ho předurčily i tělesné parametry – výška 209 cm, váha 103 kg, dosah při bloku 333 cm, smečařský dosah 350 cm. Proto dostal už v Telči přezdívku „Drobek“.
Více než stokrát reprezentoval Českou republiku, na mistrovstvích světa a Evropy. Je mistrem České republiky a vítězem Českého poháru s týmem Odolena Voda v roce 2004. V prosinci roku 2010 i 2011 zvítězil s týmem Itas Diatec Trentino na Mistrovství světa klubů a jako šestý Čech a první reprezentant z Vysočiny zvítězil v Lize mistrů. Vyvrcholením úspěšné sezony byl i zisk titulu mistra Itálie.
Dřevěné medaile
Josef Průša
Technologický vývojář, proslul zejména jako propagátor výstavby trojrozměrných tiskáren.
Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, v osmnácti letech přispěl vlastní kapitolou do knihy iPhone Hacks amerického vydavatele O'Reilly. Později začal pracovat na projektu RepRap a stal se jedním z jeho hlavních vývojářů.
S podstatou tiskárny, která na rozdíl od běžně používaných tiskáren dokáže vytisknout i trojrozměrné předměty, se poprvé seznámil na internetu. Postupně si ji sám postavil a také zdokonalil. Pořádá workshopy, na kterých učí zájemce, jak si postavit vlastní 3D tiskárnu během jednoho víkendu a jak ji ovládat. Své know-how postupně předává mezi tisíce dalších nadšenců a svou prací významně přispívá k rozšíření technologie 3D tisku do rukou běžných lidí.
Společně s kolegy si zakládají na tom, že jejich práce zůstává otevřená každému, kdo o ni projeví zájem. V současnosti učí na Univerzitě Karlově a Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Pro vydavatelství O'Reilly dopisuje vlastní knihu.
Marika Šoposká
Mladá herečka, do povědomí publika jako představitelka rolí princezen v pohádkách.
Vystudovala hudebně-dramatický obor Pražské konzervatoře, který zakončila v roce 2010. Během studia hrála v několika školních představeních. Účinkuje v divadelní společnosti Nevítaní, v Činoherním klubu, v Divadle v Celené a ve Strašnickém divadle. V sezoně 2010/11 ztvárnila v Národním divadle v Praze Bianku ze Zkrocení zlé ženy.
V roce 2011 se Marika Šoposká dostala do povědomí národa díky pohádce Micimutr, kde ztvárnila hlavní roli. Mezi její další úspěchy roku 2011 patří české drama Poupata, kde hrála jednu z hlavních rolí, a také historický velkofilm Lidice.
Viktor Němeček
Student druhého ročníku gymnázia v Jihlavě, na řadě soutěží získal významná ocenění, nejcennější zatím na astronomické olympiádě v Kazachstánu. Výborných výsledků dosahuje také ve hře na housle a na jazykových soutěžích.
V říjnu roku 2011 se zúčastnil XVI. mezinárodní astronomické olympiády konané v kazašské Almaty. Jako zlatý medailista získal právo jet jako člen českého týmu na mezinárodní kolo XVII. ročníku, které se koná koncem října 2012 v Jižní Koreji. Českou republiku bude reprezentovat pouze šestice studentů v různých kategoriích.
Pravidelně účastní i dalších přírodovědně zaměřených soutěží, olympiád z matematiky a chemie. V obou soutěžích pokračuje i letos, navíc ve své kategorii zvítězil v soutěži Bobřík informatiky, kterou vypsala Jihočeská univerzita České Budějovice.
Fotorepotáž z předání medailí: Libor Blažek
Autor: Milan Pilař
