Hledáme své předky nejen na Vysočině

Blanka Lednická připravila pro online deník Vysočina-news.cz seriál o zkoumání rodinné historie na Vysočině. Čtenáři se s jedotlivým díly setkají vždy v pondělí.

Co myslíte, že je za současným zvýšeným zájmem lidí o svou rodovou minulost?

Blanka Lednická přednáší genealogii také na Univerzitě volného času v krajské knihovně

V současné době je to především medializace tohoto oboru, to je teď hlavní tahoun zájmu o rodinnou historii a rodokmen obecně. Ten zájem ale soustavně roste posledních dvacet let, lidé se začali o rodinnou historii zajímat hlavně kvůli určité neukotvenosti. Řada rodin se stěhovala, lidé ztratili vazbu na místa, kde jejich předci žili třeba tři sta let. K tomu všemu přispěla digitalizace matrik, která běží posledních pět let, takže je snazší po předcích pátrat.

Kde všude můžeme po předcích pátrat?

Hlavním místem, kam většina zájemců zamíří nejdříve, je jeden z oblastních nebo zemských archivů. Vysočina je trochu komplikovanější než ostatní oblasti - její okresy jsou rozděleny mezi tři archivy. Havlíčkův Brod patří pod archiv v Zámrsku, Pelhřimov pod třeboňský archiv, zbývající tři okresy pod Moravský zemský archiv v Brně. Právě v těchto archivech jsou umístěny matriky, které jsou těžištěm rodopiscova zájmu. Dnes už ale nemusíme archiv navštívit osobně - stačí navštívit internetové stránky archivu, kde jsou zveřejněné matriky, a můžeme bádat z pohodlí domova. Mnozí lidé se pouštějí do pátrání sami, jiní využívají služeb odborníků.

Mohla byste těm, kteří se rozhodnou pátrat sami, poradit, jak mají postupovat a na co by si měli dát pozor?

Především bych jim poradila vyzpovídat vlastní rodinu a teprve poté se ponořit do matrik. Určitě není od věci si přečíst nějaký návod pro začátečníky - na toto téma existuje nejen řada knih, ale také nejrůznější články na internetu. Pak je dobré se připravit na to, co nás v matrikách může potkat - jedná se hlavně o staré písmo, tzv. kurent, a taky o němčinu a latinu. To bývají hlavní překážky pátrání, kvůli kterým řada začínajících badatelů skončí v polovině 19. století a hlouběji se nedostanou. A také dát si pozor na rodinné legendy a historky, například o francouzském vojáku nebo šlechtické praprababičce. Z vlastní zkušenosti vím, že většina těchto legend není založena na pravdě, a lidé jsou pak objevením toho, jak to bylo doopravdy, často zklamaní.

Narazila jste při svém pátrání po minulosti některých rodů na nějaké zajímavosti?

Na spoustu. Mezi vlastními předky mám šlechtu, což byl docela šok. Můj prapradědeček byl soudní kancelista a jeho dědeček byl voják, povýšený do šlechtického stavu. Na řadu zajímavostí člověk narazí při pátrání v matrikách - jedny z posledních jsou příjmení Lego nebo pár, oddaný v Římě v bazilice svatého Petra. S kolegyní jsme si kvůli takovým zajímavostem zřídily blog, kde nepravidelně zveřejňujeme to, co nás při našem pátrání zaujme.

Odkazy na archivy:
Státní oblastní archiv v Třeboni
Státní oblastní archiv v Zámrsku
Moravský zemský archiv

Autor: Milan Pilař