Humpoleckou knihovnou zavoněla ugandská káva

Občanské sdružení Bwindi Orphans zprostředkovává adopce na dálku. Tvoří ho pět lidí, mezi nimi zakladatelka Kateřina Andrlová a fotograf Michal Příhoda.

Kateřina se minulý týden vrátila z Ugandy, ale nebyla plná čerstvých dojmů. „Moje cesty do Afriky, to je nekonečná práce. Na zážitky není čas.“ K adopcím dětí ji přivedla její původní práce. „Dělala jsem průvodkyni pro cestovní agenturu. Tehdy mě oslovili v jedné škole.“ Jenže člověk, který za příspěvky zodpovídal, si peníze hromadil pro sebe.

„Když jsme tam přijeli znovu, na cestě plakaly děti, které vyhodili ze školy.“ Do nově vzniklého programu se na počátku zapojilo patnáct dětí. V Čechách se brzy zvedla velká poptávka. „Nyní pomáháme sto padesáti dětem ve dvou oblastech." Kromě příspěvků patronů rodiny dětí dostávají hotové peníze za jejich výrobky, které se prodávají u nás.

„Snažíme se zaměřit na ty, kteří to opravdu potřebují,“ doplnila Andrlová. „Chceme, aby se něco naučili a byli pro svou vesnici prospěšní.“ Bwindi Orphans se tím liší od velkých humanitárních organizací a je jedním z mála sdružení, které kontrolují, že finance dojdou tam, kam mají, a správně se využijí.

Do Ugandy cestuje i fotograf Michal Příhoda. Ten si na rozdíl od své kolegyně užíval africkou scenérii. Také poukázal na pomalejší životní tempo. „Nejvíce si toho všimnete až po návratu do naší civilizace,“ dodal. Cestoval do Afriky už dříve, právě tam se setkal s Katkou Andrlovou a začal se o Bwindi Orphans zajímat.

Organizace podporuje děti na dvou místech - ve vesnici Buhoma v úrodné, jihovýchodní části země (na hranicích národního parku Bwindi), a odnedávna v Soroti, vesničce téměř na opačném konci Ugandy. V Buhomě je soukromá škola a navíc tam sypou peníze Spojené národy a další sponzoři. „Naproti tomu státní škola v Soroti funguje v tragických podmínkách,“ dodává Andrlová.

Více informací nejen o adopci na dálku můžete získat na internetových stránkách www.bwindiorphans.org