Když Moravák přijede na žurnalistickó školu do Havlíčkova Brodu

Inu, jiný kraj. Okraj Hané a také blízkost Brna mi obohatila řeč o spoustu výrazů, po jejichž vyslovení v rodišti zakladatele moderní české žurnalistiky vidím, že mi daný člověk nerozumí.

Pokusil jsem se tedy o menší průzkum. Zeptal jsem se části účastníků a lektorů, kdo je odkud, a řekl jim několik slov, které já běžně používám, zda je i oni používají. Šlo o slova: šufánek, okurek, rýna, kolečka, kadlátky, kóc, fachčit, trtat, všeci, a dále dva dovětky viď x že. V překladu do spisovné češtiny: naběračka, okurka, okap, kolečko, švestky, hezká holka, dělat, utíkat, všichni.

Do Havlíčkova Brodu se sjeli lidé z různých krajů, od Písku, přes Chrudim až po Brno. Čím blíž bylo dané město či obec Moravě, tím častěji jsem sklidil úspěch, že mi rozuměli, co po nich vlastně chci. Od Žďáru nad Sázavou na východ už mají doma šufánek, popřípadě žufánek. Naběračkou nebo sběračkou si na Moravě nikdo polévku nenalije.

Okurka, či okurek? Jazykovědci mají jasno. „Varianta okurek je oblastní moravská a užívá se pro označení plodu, nikoli rostliny samotné,“ vysvětluje Ústav pro jazyk český. Přesně tak to vyplynulo i z mé ankety. Kdo žije na Moravě, krájí do salátu okurek, zbytek republiky okurku.

Rýna. Pro mě úplně normální označení okapu a pro celou Moravu taky, že? Dovětek „že“ je další výraz, který jsem zkoumal. V Čechách rozšířené „viď“ mně trhá uši. Jak moc je ale dominantní ve srovnání s dovětkem „že“ si netroufám odhadovat. Našli se totiž i takoví účastníci z Čech, kteří uvedli „že“ jako častěji užívané.

Kde jsem téměř neuspěl ani u Moraváků, byly kadlátky a kóc. Kadlátky lidé z Moravy znají, ale nepoužívají. Kóc či kocór jako výraz pro hezkou holku žádný Čecháček nechápal. „Proč pro holku kocór, snad kočka?“ zněla často otázka. Podobně jsem neuspěl s výrazem všeci pro slovo všichni. Čemu naopak většina rozuměla, bylo slovo fachčit. Uvedli, že je sami užívají.

Velmi zajímavý byl dotaz na kolečka. Nevím, jak to je jinde na Moravě, ale u nás hovoříme o kolečkách, tedy máme je jako pomnožný výraz. „Proč kolečka, vždyť tam je jedno kolečko?!“ slýchal jsem. Můj bratr se naopak divil u jednoho z letáků na zahradnické potřeby, proč je tam napsané kolečko, když jsou to přece ta kolečka. Dozvěděl jsem se ale i zajímavý výraz – kotouč. „Kolečko je něco malého, tohle je mnohem větší,“ byly argumenty, proč ne kolečko.

Čemu ale téměř nikdo z Čech nerozuměl a neznal význam, bylo slovo trtat. Moraváci věděli, že to z našeho pohledu znamená utíkat. Dozvěděl jsem se ale, že zvratnou podobu „trtat se“ používají v jižních Čechách, ale s úplně opačným významem, tedy když se někdo loudá.

Není ta čeština krásná?

Autor: Marek Osouch