Na náměstí v Jihlavě se sešlo v úterý 17. listopadu na dva tisíce lidí, aby si připomněli dvacáté výročí sametové revoluce, nebo se jen podívat.
Průvod vyrazil od horní kašny na Masarykově náměstí, kde se už před průvodem sešlo mnoho lidí, někteří s lampióny, někteří s blikajícími světýlky a i jedna skupinka s rudým praporem, na kterém byl symbol zkříženého srpu a kladiva a hvězdou.
„Hlavním důvodem bylo vyjádření mého názoru, že ne všechno bylo špatné. Když pomineme zločiny, které nepopiratelně byly, tak tu máme i tu dobrou stránku. Podle mého názoru tenkrát nebyly tolik počmárané ulice s potulujícími se feťáky, ani bezdomovci. Rozhodně ne v takové míře, když to bylo spojeno s nesvobodou. Navíc za těch dvacet let nevidím pokrok k lepšímu, zvyšuje se sociální rozvrstvování společnosti,“ vysvětloval důvod účasti s praporem devatenáctiletý Slávek Weisbreiger.
Jiný názor na to měla dvaačtyřicetiletá Alena Sedláková. „Jdu si se připomenout konec útlaku ze strany komunistů. Mám sice výhrady k naší společnosti, ale revoluce byla obrovský krok k lepšímu. Chodit s rudou vlajkou je podle mě jen čistá provokace.“
Průvod vyrazil kolem svatého Jakuba a poté po hradbách až k pizzerii Rosa, kde na pochodující čekala pizza s čajem zdarma.
Mnoho lidí přišlo z mnohem jednodušších důvodů, jako například Jindřich Vítů. „Přišel jsem se podívat na lampióny.“
Někteří si připomínali jejich zážitky z dob revoluce. Marie Vlčková mi na otázku, proč je tady, odpověděla: „Přišla jsem si připomenout, jak jsme zamlada stávali u kašny s nadějí, že všechno bude krásné. Když pohlédnu dnes do novin, je to zklamání.“
Autor: Lukáš Wiesner