Lubor Červa: Jsme teprve na začátku skutečné hospodářské krize

Mohl byste se prosím našim čtenářům na úvod představit?
Já to vezmu trošku zkráceně. Jsem rodilý Pražák, absolvent gymnázia a moje dosavadní praxe zahrnuje práci rekvizitáře ve filmovém studiu Barrandov, skladníka starožitností, údržbáře historických vozidel, strojníka, kulturního referenta v Laterně Magice, obchodníka se zvířaty a následně obchodníka s ochrannými pracovními pomůckami. Čili sklo tam nikde opravdu nefiguruje a skutečně jsem k němu přišel až s myšlenou zakoupení továrny ve Světlé.

Jak sám říkáte, v minulých profesích sklo vůbec nefiguruje. A co Vás tedy vedlo ke koupi sklárny?
To byla čistá souhra okolností. Informaci jsem dostal od mého kamaráda z finančního oddělení, že sklárna je v insolventním řízení a bude v konkurzu nabízena znovu k prodeji. V podstatě byl rozhodující také ten fakt, že v Čechách se sklo vždy vyrábělo a sklářství má už nějaký zvuk i v cizině, tak se mi zdálo rozumné, se o to zajímat víc.

S jakou vizí do skláren jako nový majitel nastupujete?
My už jsme oficiálně naše cíle několikrát zmiňovali a nic se na tom nezměnilo. Nejpozději první týden v říjnu spustíme první pec, na které jsou připevněny tři přístroje na výrobu crystalitu čili bezolovnatého skla. V současné době pracujeme na tom, abychom měli zakázky a abychom byli schopni vyrábět nepřetržitě. To je věc, ke které všechno nyní směřuje. Ale co momentálně řešíme a je to strašně důležité, je to, že musíme dát vše znovu dohromady. Například sklad obalových materiálů, ve kterém se dnes nikdo nevyzná, dále pak s tím související prodejné a neprodejné zásoby z minulých období. Snažíme se to nějakým způsobem zmapovat a začínáme zboží nabízet klientům z celého světa a daří se.

Vy říkáte, že se daří. Jdou tedy výrobky hodně na odbyt?
Samozřejmě máme všechny minulé zákazníky, kteří spolupracovali se světelskou sklárnou i s celou skupinou BCT (Bohemia Crystalex Traiding) a jsme s nimi i nadále v kontaktu. Spousta z nich už továrnu navštívila, například zákazníci z Ameriky, z Japonska, z Jižní Afriky, Italové, Rusové, Bělorusové. Ti všichni skutečně továrnu navštívili. Takže, jak je vidno, zájem potenciálních zákazníků je.

Jak se Vy, jakožto podnikatel, díváte na probíhající globální hospodářskou krizi. Myslíte si, že má ještě sklářský průmysl v krizi, ale i po ní, určitou perspektivu?
Na krizi se dívám tak, že věřím slovům některých odborníků. A sice, že jsme teprve na začátku skutečné hospodářské krize. Co se týká uživení hospodářstvím, jsem zásadním skeptikem. Nebudu tady vyprávět, proč si to myslím. Je to samozřejmě složité. Nicméně jsem přesvědčen, že se máme všichni ještě strašně dobře, stále je z čeho vybírat. Co se týče sklářského průmyslu v Čechách, tak už je Česko jednoznačně mrtvola. Co se dříve dělalo lidskou rukou, foukalo se, dekorovalo, to je v podstatě historie. Dnes se sklo vyrábí v Rusku, Indonésii, v Africe nebo i v Čechách a hlavním kritériem je, aby výrobky byly levné, tedy strojově vyráběné. Stroj dokáže dvacet čtyři hodin denně chrlit výrobky a tím je konkurence schopný. Pak je úplně jedno, kde se sklo vyrábí, ale s tradicí českého skla to má bohužel společného pramálo. Skutečné sklářské umění je už dávno pryč.

A myslíte si, že se situace zlepší, nebo že se bude jen zhoršovat?
Bude se to jen zhoršovat. Zbylé firmy dělají velké série s olovnatým sklem, které je strašně drahé. Pak samozřejmě zbude těch pár, co budou vyrábět exkluzivní záležitosti a udrží si svůj trh.

Vy jste byl několikrát v médiích spojován s bývalými majiteli, kteří dovedli sklárnu až do insolventního řízení. Někteří minulí zaměstnanci a obyvatelé Světlé tak mají pochopitelnou skepsi vůči novému managmentu…
Obecně musím říct, že tak, jak to nakoupili lidé z tisku, rozhlasu a televize, tak já bych byl ve stejné skepsi jako ti lidé. Beru to jako děsivou křivdu na mé osobě, protože se mi ještě nikdo ani neomluvil za to, že mne takhle obvinil. To je samozřejmě neuvěřitelný výmysl a nikdy se to neprokáže, protože to tak nikdy nebylo. Já jsem s původními majiteli nikdy nebyl ve spojení. Už jsem kdysi zmiňoval, že jsem viděl pana Součka jedinkrát v životě a ještě k tomu dvacet minut. Konzultoval jsem s ním záležitosti týkající se skláren ve Světlé, kdy jsem zjišťoval různé informace. Pana Květa jsem v životě neviděl. Pravděpodobně je to nějak spojované přes osobu současného ředitele, pana Faita, který s bývalými řediteli spolupracoval. Já osobně jsem s nimi nemohl být z žádných důvodů spojován. Toto je opravdu informace, která se nezakládá absolutně na pravdě.

Řekl jste, že jste se s panem Součkem jedinkrát v životě sešel, co Vám řekl za informace?
Ano, dal mi poměrně zajímavé informace. Mimo jiné jsem se dozvěděl, že pochází ze sklářské rodiny. Když jsme spolu seděli v Praze ve Štěpánské ulici, trochu mě to, přiznám se, překvapilo, protože mi nepřipadal jako z typické sklářské rodiny. Ale v podstatě se o sklárně vyjadřoval vesměs pozitivně. Bývalí majitelé právě masivně investovali finanční prostředky do zlepšení technologie. Také říkal, že světelská sklárna je ze zkrachovalých objektů nejlepší, co se týká technického stavu.

Takže si myslíte, že krach světelské sklárny byl způsoben tím, že bývalí majitelé investovali mnoho peněz na zlepšení technologie?
Ne, to určitě není ten důvod. Já bych to viděl tak, že krach celé skupiny urychlila krize, dále pak nevole bankovních ústavů nadále sklárny financovat. Možná také k tomu přispěl i poměrně drahý nákup továren, právě formou úvěrů, ale také celkový špatný stav ekonomiky nebo hluboko zakořeněné odbory. Fakticky v každém zákoutí fabriky se tyčila nějaká aktivita odborů. To je samozřejmě celý komplex věcí, ale podle mého názoru se nedá moc dobře řídit firma z kanceláře ve Štěpánské ulici.

V médiích mimo jiné proběhla informace, že se koupí skláren, kde vy jste vyhrál konkurz, začne nebo už začala zabývat BIS (Bezpečnostní informační služba) a někteří zákonodárci?
Celé to vzniklo právě kvůli údajnému spojení s bývalými majiteli skláren. Jde o takovou úsměvnou taškařici. Toto šetření už bohužel proběhlo.

Opravdu to šetření už skončilo?
Kdyby něco zjistili, tak by se měli i následně omluvit. Ale tady není nikdo schopen říci, že to nebyla pravda a byla to lež, zkrátka lživá pomluva.

Takže Vy už máte výsledky toho šetření?
Samozřejmě, že nikdo nemá žádné výsledky a nikdy žádné také nebudou a nebude se o tom dále hovořit. Pouze až se někdy sklárna ve Světlé dostane znovu například do médií, i v pozitivním slova smyslu, tak tam vždycky bude vsuvka „podezřelý ze spolupráce s bývalými majiteli“. Bohužel, takto už to bude navěky.

Stačil jste se za tu dobu, co jste se stal novým majitelem skláren ve Světlé, seznámit s městem, jeho obyvateli, potenciálními zaměstnanci?
Ještě tolik ne. Přirozeně už znám paní starostku a další lidi, které jsem musel navštívit. Ale jinak celý můj pracovní den trávím zde v továrně. Na další poznávání je ještě do budoucna stále dost času.

Jak budete postupovat při výběru nových zaměstnanců, protože už dříve jste avizoval, že se jejich počet dosti zúží.
Určitě to nebude jednoduchá situace, protože ti nejlepší technici odešli a našli si jinou práci. Na druhé straně se spousta lidí ráda vrátí. Jinak výběr zaměstnanců skutečně nechám na lidech, kteří budou pověřeni na určitých odděleních. Veškerou personální politiku řídí pan Fait a v tomto mu důvěřuji. Maximálně se mohu vyjádřit tehdy, když je mi někdo opravdu hodně nesympatický. Hledáme lidi, které práce baví a jsou schopni kvůli tomu něco udělat.

Jaké jsou Vaše podnikatelské a osobní plány do budoucna?
Ty osobní nejsou zase až tak důležité.

Ale někoho by zajímat mohly…
Tak kdybych měl vybrat něco osobního, tak naše rodina je v radostném očekávání, protože v listopadu se nám narodí třetí dítě.

Tak to gratuluji.
Z toho pracovního hlediska je to jednoduché. Chceme podchytit kompletněji strategii továrny. Nyní pracujeme na spuštění druhé pece, což jsme původně vůbec neplánovali, ale museli jsme, protože byla ve velmi špatném stavu. Také je důležité, abychom našli odbyt pro tuto druhou pec a aby se to celé uvedlo do provozu. Samozřejmě si také přeji, aby to celkově bylo ještě více ekonomicky výhodné.

Autor: Šárka Nevoralová