Matěj Lukšů, přítel Otokara Březiny

Roku 1889 nastoupil jako učitel do Staré Říše, pak přešel do Krasonic a posléze se stal správcem jednotřídky v Chlumci u Dačic. Tam za ním docházel Josef Florian, s nímž se sblížil už ve Staré Říši. Jím vydávané knihy se mu staly zdrojem poučení a radosti. Jejich prostřednictvím navázal Lukšů i kontakt s Březinou, což dosvědčuje vzájemná korespondence.

Matěj Lukšů se stal roku 1818 ředitelem dívčí měšťanské školy v Jaroměřicích nad Rokytnou a krátce nato školním inspektorem na okrese moravskobudějovickém. Byl jedním z nenápadných pracovníků, o nichž širší veřejnost neví, ale na nichž stojí kultura každého národa.
O tom, jak si ho Březina vážil, svědčí i fakt, že ho ve své závěti pověřil spolu s Emanuelem Chalupným uspořádáním své pozůstalosti, čemuž se Lukšů s pečlivostí sobě vlastní věnoval. Spolu s Chalupným v roce 1930 připravil k vydání esej z rukopisné Březinovy pozůstalosti Dílo smrti, který vyšel jako příloha časopisu Nová Říše.
K osmdesátému výročí úmrtí Matěje Lukšů, které připadá na 14. března, sestavil jeho pravnuk David Lukšů spolu s Alešem Palánem knihu Rozsvítil pro mne, v níž jsou poprvé publikovány deníkové zápisy Matěje Lukšů, které si zaznamenával po dobu několika desetiletí až do své smrti. Hlavní pozornost věnovali editoři poznámkám ze setkávání s Otokarem Březinou, jež dokonale ilustrují spolu s fotografiemi vzájemné vzácné přátelství.

Autor: Pavel Kryštof Novák