Mišpule se znovu objevuje v zahradách na Vysočině. Plody jsou jedlé až po mrazu nebo po delším uležení, kdy změknou a zesládnou. Hodí se do džemů, kompotů, moštů i čatní. Strom je nenáročný, sklizeň přichází pozdě na podzim. Listy mají tradiční lidové využití.
Ve starých zahradách na Vysočině lze najít ovoce, které zraje pomalu a vyžaduje trpělivost. Mišpule totiž nejlépe chutná až po prvním mrazu, který zjemní její chuť. To je důvod, proč se tato dřevina znovu objevuje v zájmu zahrádkářů. Plody se dobře zpracovávají a hodí se do džemů, kompotů či moštů, což potvrzují také zprávy Vysočina.
Plody připomínají malá jablíčka, ve skutečnosti jde o pevné, světle hnědé a jemně chlupaté malvice. Dokud jsou tvrdé, bývají natrpklé. Jedlé jsou až po přemrznutí nebo po „dojití“ ve skladišti, kdy dužina změkne a chuť se zakulatí.
Vyzrálé plody mají sladkokyselou chuť, často s náznakem peckovin a citrusů. Někdy se v nich vnímá i jemný tropický nádech. Konzumují se přímo, ale v kuchyni nejlépe vyniknou s cukrem a kořením.
Nejčastěji se mišpule používají do džemů a kompotů, jejichž konzistence bývá díky pektinům přirozeně hutná. Plody se také lisují do šťávy a přidávají do ovocných moštů. Některé recepty zahrnují mišpule i do vín, kde ovlivňují chuť a texturu nápoje.
Nezralé plody lze využít i jinak. Svíravá chuť se hodí například do čatní k masu nebo sýrům. Sušené plody lze zpracovat podobně jako hrušky.
Mišpule roste jako menší strom nebo větší keř. Kvete až v květnu a červnu, což ji chrání před jarními mrazíky. Hodí se i do menších zahrad a vyžaduje jen základní péči – slunné stanoviště a dobře propustnou půdu.
Sklizeň je pozdní, běžně na přelomu podzimu a zimy, až po prvním mrazu. Plody lze sklidit i dříve a nechat je několik týdnů dojít v chladu, rozložené v jedné vrstvě.
Kromě plodů se využívaly i listy. V lidovém léčitelství se připravoval odvar proti kašli a zažívacím potížím. Staré receptáře přisuzovaly mišpulím také příznivý vliv na náladu, jde však o tradiční postupy, nikoli náhradu odborné léčby.
Zajímavostí je jihozápad Evropy: v některých italských domácnostech se připravuje likér s použitím mišpule a cukru, některé recepty počítají i se semeny.
Více informací o této dřevině najdete pod heslem mišpule obecná.