Myslivost není na Vysočině jen koníčkem mužů

Myslivost ji zajímala od mala, kdy chodila se svým otcem, který je také myslivec, do lesa. „V roce 2005 jsem absolvovala v Perknově myslivecký kurz a získala lovecký lístek. Vzápětí jsem složila zkoušku na zbrojní průkaz. Jsem členkou Mysliveckého sdruženi Modlíkov, máme honitbu o rozloze 560 hektarů a deset členů. Ve sdružení jsem samotná žena, ale přítelkyně mého kamaráda ze sdružení se také věnuje myslivosti, takže na společné akce chodím s ním. Myslivost není jen koníček, ale životní styl. Když to chce člověk dělat svědomitě, tak žije jen pro les,“ uvedla Lucie Fajmanová.

Myslivecké zkoušky může uchazeč skládat od šestnácti let. Když je úspěšně absolvuje, stává se myslivcem na celý život. Myslivec může, ale není to jeho povinností, být členem mysliveckého sdružení. Od osmnácti let lze složit zkoušku na zbrojní průkaz.
„Doma jsme měli psy a přála jsem si mít svého psa. Když mi bylo třináct let, tak mi táta koupil jezevčíka drsnosrstého. S tím jsem udělala zkoušky vloh a zkoušky z norování. Chodila jsem s ním do lesa, ale ve čtyřech letech ochrnula, tím pro ní myslivost skončila a stala se jen domácím mazlíčkem,“ dodala Lucie. Nezbylo jí než si vybrat nového čtyřnohého přítele. Sháněla skoro dva roky štěně Slovenského hrubosrstého ohaře. „V Kútech na Slovensku se před šesti lety narodila Borka z Kútskej, tudíž moje Rozárka.
Všechen čas jsem pak věnovala výcviku a přípravě na zkoušky, které jsme úspěšně absolvovaly, takže Rozárka má jarní zkoušky a podzimní zkoušky, oboje v první ceně. Založila jsem si chovnou stanici Rose Rozárka. Když Rozárce byli čtyři roky, začala jsem shánět psa na krytí. Jediného nepříbuzného jsem sehnala na hranicích Slovenska s Maďarskem. Tak jsme se vydaly na cestu dlouhou 500 kilometrů, která dopadla úspěšně a 28. září 2011 se narodilo šest štěňat. Po čtyřech letech jediný vrh v České republice.
Bohužel dva dny po porodu tři štěňátka umřela. Ze zbývajících štěňat jsem si nechala doma fenku Auru a opět se věnovala výcviku. V říjnu loňského roku jsem absolvovala s Aurou podzimní zkoušky v první ceně, tudíž mám druhou chovnou fenu,“ popsala Lucie. Každý myslivec si pamatuje své první úlovky.
Lucie měla svůj první úlovek v roce 2006, když střelila srnce šesteráka v honitbě Mysliveckého sdružení Modlíkov. Velkým přáním Lucky bylo střelit divoké prase. Čekala dlouhých osm let a v srpnu loňského roku střelila lončáka o váze 80 kilogramů. „Je to pro mě nepopsatelný zážitek, na který nikdy nezapomenu. Jako památku na tento úlovek jsem si nechala vydělat škáru a na štítku mám jeho zbraně,“ prozradila nám Lucie, kterou myslivost hodně baví.

Róza se štěňaty, foto: archív Lucie Fajmanové

Autor: Jaroslav Benák